a krupici. Dnes přinesli másla dvě hroudy z Bělý a z Radenína, oby složeny; sedmého Aprili přinesli dvě hroudy, ze Skopitec je složena a z Ra-denina, ta do kbelíčku složena, nyní se V. MU. posílá, kus jí zůstal, nechala sem jí čeledi, nebo sem žádný hroudy nevzala. Co ste ráčili odjeti,. co po V. Mti. vostalo, do této doby sem s ním omastila, V. Mti. nic těm šafářkám nemohu rozuměli, jak oni tak málo dají. Psala sem jim, aby krávy pásli, nemohla sem toho od nich dostati, odložili si sazení do konce, bude tento tejden v zemi něco lenu, budou síti, pánbu mi jen rač domu přijíti, vše by jináčeji bylo. Nyní v žádné poslušnosti lidé nejsou. Ten Karel sobě V. Mti. arci vede ani v zámku nebejval, kuchaře, Havla mu-šketýry i jeho ženy vartují [a ten] jak Maruška ouřednice povídala pan-kety strojí, koláče a jinší věc se paní Káčou pekou a tak nyní stále si šijí Karel a Kavka. Káča slyším že prodala ty krávv, byli by opět rádir aby ňáká partaj přišla, aby s ní čistě mohli krásti. Učinila sem psaní tý Lídě kuchařové, aby mušketýrů u sebe nepřechovávala, aby voni byli ve dne v noci v zámku, tu kde sou od V. Mti. nařízeni. V. Mti. milostivá paní, není v tom Karlovi dobré žíly; skázala sem mu po Matějkovi, aby si tolik neprovozoval, v zámku aby byl, div praví Matějku nebil, tak mu mluvil. Dosti sobě do těch peleší nanosili, mohou poležeti, mne slíkli sedům kusů peřin. V. Mti. sem tři měla, všecko sypký a sovky slíkali, toho vojáci neďáli, všecko domácí to ďáii; nyní mušketýři všecko nové košile si šijí, nebylo by mi toho tak líto, aby mi to byl nepřílel vzal a toto domácí zloději hůřeji činili, majíce přichrániti, to loupili. Kocha-rova žena praví, že nic nedostala, nejprveji v tý skrejši Maruška praví, byla, že brala nač přišla a do cíchy mezi peřiny kladla, nepomyslila čí bere. V tuně másla složíno mám po vosmi sejřích, vajec posílám tři kopy míněji jednoho vejeete. Ty nunvice Skopitecký tři sem V. Mli. prodala za půltřimecilma zlatýho s nůzí velikou, bez toho by k zmrhání přišly, již je mezi hladovejmi měli, nebo naši vojáci ti Charváti velikou záhulu činí, všudy dorážejí. V. Mti. již sem nevěděla jak činili, poslala sem da Mitrovic pro Václava, aby s forami přijel, pytle sem já V. Mti. dala šíti, dřívěji než sem dostala od V. Mti. poručení půl druhý kopy loket plátna nebo abych toho byla neučinila, byli by oni žita nevezli — Kvardu sem přece zjednala od Charvátů jednoho soldáta. Hraběti Bakvi na místě V. milostiném poslala sem řežábka, komendantové též řežábka sem darovala; oba na místě V. Mtiným hrubou vděčnost z toho měli. Matěj Katrobu nosil. V. Mt. pánu Bohu poroučím. Psáno v Táboře 11 Aprilis 1645. Dorota Jinová Pacovská.

Její Milosti paní, paní mé milostivé cedulka.