»Počkaj,« pravil si, > »šak sas ňa už nasužovala dosť; včil ňa už sužovat' nebudeš !« Ale Bída ho začala prosiť, že aby ju pustil, že mu poví o pe-nězoch. — Ja, že aby mu napřed pověděla, potom že ju pustí.

Tož Bída chtěj nechtěj museía mu o penězoch povědět Jak mu po-věděía, de sú zakopané, vzáí motyku a šéi jich hledal Jak přiset na to isté místo, de měly byf, začal kopaf. Za chvílu zakopnul do čehosi tvrdého, až mu tak v rukách drňklo.2) Tož už dávat pozor a kopal pomaly dál, až vykopal kotel s penězy. Byíy tam všelijaké: stříbrné, zlalé, torale, křižáky3) dvacítky, rynščáky — aj měďáky. Švec nabráí peněz, co moh unést, zakryl ďúru a šéi honem dóm.

Potom sa zebrál ze ženu aj z děťma, šli tam na to místo poznov a žebrali to všecko dóm aj s tým kotlem. Ale dyž přeca chtěli vědět, kolik těch peněz majú, a změřit to nač neměli, poslali chíapca, aby šéi vy-poščať šlvrtě4) ke strýcovi. Švec zatým vzal kosť, šél s ňú na most a zhodíl ju dolu' do vody.

Chlapec, příďaci ke strýcovi, praví: »Strýčku, nechali vás tatíček pozdraovať a že vás pěkně prosíja, dybyste jím poščali štvrti.« — »A co budete měřať?« — »Já nevím.< — Ale strýcovi to bylo divné, co by přeca ten bratr měřil, dyž on nigdy nic nemjél, tož pravil chlapcovi, aby počkál. Šéi pro štvrť, nasmolíl ju v útoroch a potom mu ju dáí. »Ale brzo ju přines, až tam pro ňu nemosím chodit.«

Chlapec šél ze štvrťú dóm, a tož měřili. Jak změřili, poslali štvrf zpátky. Strýc přehlédál štvrť, jaké zrno měřili, a našel tam — dukát přilepený.

Hned' běžál aj bez čepice k bratrovi, že co to měřili, že našéi ve štvrti dukát. Museli sa přiznať volky nevolky. — A že de5) tú Bídu dář, že on ju půjde hledaf. — Že ju hodil z mosta do vody. — Mi}ý strýc, jak to učúí, hned' hybaj dóm a zeberaci putny halo! k mostu aj ze ženu. Začali vylévať vodu a hledali Bídu. Našli naozajst kosť. Strýc ju chytil a ptal sa: »Bído, si tam?« — Bída: »že je.* Tož ten jí pravil, že aby mu pověděla také o penězoch. — Že aby ju napřeď pustil.

Strýc odecpál kosť a Bída tamta,6) ani mu neřekla, »v kapcu ňa bozaj!7) Včil8) nemjél Bídy ani peněz. Šli zpátky a jak přichodili dóm, viděli své stavení v jednom plameni. Nechali děti samy doma, a ty hrajaci sa ze sirkárna zapálily. Všecko jím zhořelo nadobře. Tož už měli Bíd u.*)