2.Když Bonapart všecky země plundroval, aby sám jeden král byl, tak študýroval: náš udatný kníže pán') proti němu bojoval, za císaře, zeměpána krev svou proléval

3. Francouzské armády Barda (?) jenerál, by v Praze obědval, o to se staral: kníže pán radši nespal, jen aby Bardu dostal, a když ho přece dostal, do Prahy poslal.

i. Za to dostal od císařů drahé feniky,3) ruského, pruského, našeho taky: že se udatně bránil a Francouze porazil a tím všecky pot^ntáty velmi potěšil.

5. Když kníže pán v boji plezůru dostal, na bolest nic nedal, přec komandoval: kanonýry spořádal, Francouzům je ukázal, Bonapart když to viděl, tak reteré vzal.

6. Kavalerie jede z boje vesele, trumpetři trouběji, srdce se směje: oflcíři s kordami. regimenty za nimi, potentáti jim děkujou, jedou za nimi.

7. A když náš kníže pán vojnu dokonal, osmapadesát let svůj věk dokonal : umřel v městě Lajpciku a to v prostředním věku jeden tisíc ošum set dvacátém roku.

8. Z Lajpciku ho vezli až do Třeboně, na štaci čekaly vždy čerstvé koně: šesti koňmi ho vezli a ty koně smutně šly a ty páni, co s ním jeli, zármutek nesli.

9. Na Hlubokou s nim přijeli na jejich panství, milostivá kněžna s velkou bolestí žalostně zaplakala, z Hluboké pryč odjela, tak veliký zármutek pro pána vedla.

10. Bylo mnoho pláče a naříkání, rodiče ho dítkám ukazovali: tudlec leží otec náš, který bojoval za nás, zahnal nepřítele daleko od nás.

11. Na Vorlíku leží feldmaršál slavný a to nedaleko Marie panny: modleme se za něho, za ochrance našeho, aby mu dal Pán Bůh nebe, prosme za něho.3)

Zapsáno dne 1. srpna 1900 v Chrástu u Vorlika.

Bibliotheka Musea král. Čes. chová mezi rukopisy knihu o spotřebě dříví na Hradě Pražském za rok 1577—88 a o sklizni sena na loukách císařských r. 1577. Nebude snad nezajímavo, podati zde ukázky z úřední zprávy Michaela Řecka, písaře stavebního úřadu, z níž možno poznati, kolik se sena a otavy těžilo a jaké mzdové poměry tu panovaly. K císařskému panství patřily tehdy kolem Prahy následující louky: Stará a nová obora, Zlíehov, Kunďratice a Zbraslav. Senoseče předcházely vždy předběžné práce meliorační, jako vyčištění a vyhloubení stružek, od-