dětskému vkusu tak přiměřených výrobků našeho lidu horského neb i pražských chudáků, někde na Novém světě neb pod Král. Vyšehradem lepících a barvících ty tradicionální chlebové a hliněné panáčky, koně a domečky, které již dědečkové a babičky naše si chodili kupovat na mikulášský trh nebo na pout »u Alžbětinek«.

Sem, tam položí mezi módní dárky pod stromeček dívčí ručka výšivku, kterou pro maminku ve škole neb pod vlivem školy provedla, prostírku, ručník, dekorační šátky se vzorem národním, a to bude vedle české knihy neb obrazové publikace asi jediná upřímně domácí nota v letošní vánoční nadílce.

»Což se přece ještě pořád udržuje národní vyšívání?" ptá se snad leckdo, komu věc — řekněme — před desíti lety v proud uvedená se zdá již ukrutně starodávnou. A věru, že je skorém s podivem, že zatím, co vedle nás a kolem nás, pod záminkou stylisování přírody, namnoze provozují učiněné vivisekce v říši rostlinné, natahujíce a mačkajíce květy do ohromná, ohýbajíce listy, kroutíce stonky, jak ve středověké mučírně, navazujeme, nudou chvíle nevyrušeni, klidně dále nitku tradice starého českého umění.

Náš venkov již takořka nevyšívá a i na Slovácku moravském prý již ubývá důmyslných vyšívaček — bezmála se nám to klade za vinu, že sbíráním výšivek pro musea jsme to zavinili my v Praze. Prý jsme dědiny zbavili vzorů. A zatím stačí si povšimnouti analogického pochodu v Cechách, kdy se přestalo vyšívati, ještě nežli zvláštní kroj byl odložen a léta před tím, nežli kdo na sbírání loktuší a holubinek pomyslil, podobně i na píseň národní, vůči níž vyschnul zdroj tvořivosti lidové, jakkoli žádný ze sběratelů písně lidu neodnesl tím, že si je zaznamenal.

Přišly jsme se svými snahami po obrození vyšívání a krajkářství ve školách a domácnostech městských ve šťastnou chvíli, kdy tradice ještě sem tam v praxi žila. Mohly jsme ještě zachytit staré techniky domácí pod pracující jehlou a na polštářích krajkářek. Naučily jsme se tak různým těm druhům uzličkování, pro československé výšivky charakteristickým, hrachůvkám i prolamování, poznaly jsme práci krajky vláčkové i háčkových krajek slovenských atd. Až na dědinách přestanou vyšíváním zdobiti své kroje — a to je asi i na Moravě a na Slovensku pouhou otázkou času, jako více méně všude v Evropě — bude zde aspoň škola, která tradice povede dále a na vyšívání i krajkářství, jako domácí průmysl bude moci působiti. \

Věc našeho »národního vyšívání* šla ku předu cestou zdravou, tou, kterou šlo vždy a všude každé podobné přilnutí ke staré domácí tradici. Počalo se napodobováním a dospělo se k volnému tlumočení a použití, ke kterému nemohlo dojíti, dokud jsme nebyly vnikly do rázu jednotlivých motivův a způsobu sestavení našich lidových vzorů. Počaly jsme napodobováním modrých, pestře vyšívaných zástěrek od Dubňan, přibral se okruh po okruhu vyšívání z Cech, Moravy i ze Slovenska. Pochopily jsme pozorováním i praxí starobylou tvrdost tvarů na šatách a plachtách slovenských, naučily jsme se rozuměti přesné komposici výzdoby loktušek od