Turnova a z Polabí, vnikly jsme v něžný půvab bílých a bleděmodrých výšivek valašských, odkoukaly jsme plenám blatským tajemství bohaté harmonie barevné atd.

To zdálo se mi zase jednou vhod i širšímu kruhu čtenářstva připomenouti o našem vyšívání národním při nynější, myslím, vhodné chvíli, kdy se chystají »secesní* dárky »Ježíška* na vánoce. Jděme cestou, na které nám byli ukazateli a rádci nejlepší znalci našeho lidového umění, nezmateně dále, třeba by nálada chvíle se neklonila k lomu, co ku tradici starodávné se víže. Ti, kdo nejdou za módou, mohou ostatně vždy s jistotou očekávati, že móda přijde za nimi.

V Janovicích, Raškovicích, Moravce a okolí na sv. Mikuláše chodí matičky. Dvě roby, na Moravce jedna ustrojí se po bílo a sice bílou »podoličku« spodnici uváže na krk, na hlavy posadí si > koruny« (čapky biskupské), na obličej rozpustí si vlasy, nebo vlákna lněná, konopná (v Dobré), do ruky vezmou březové pruty. Doprovází je v Jano-vivích tři chlapi, odění do obrácených kožichů, povříslem opásaní, ve tváři sazemi začernění. V rukou mají řetězy a hlomoz jimi tropí. Jak přijdou k chalupě, zazvoní, nebo »střelí« matičky »březovcem«t po okně. Starší matička řekne: »Řikoj, řikoj!» V Dobré berou řídkou šatku bílou na hlavu, korun nenosí. Dále sobě počínají jako sv. Mikuláš.*)

Po sv. Mikuláši hoši mají na starosti úpravu bičů, na Klimkovsku »karabačů«, aby jimi na »viliju« (vigilii, štědrý večer) důstojně mohli oslavovati Ježíška. Řemenný bič uvazují na »ručku«, k biči přiváže se koupená »šnura«. Všechny přípravy dějí se »po kryjanku« (tajně). Žádoucí štědrovečerní šero zavítalo, hoši řítí se na návsí a »pukají«, »praskaju, »střílí« (biči), co každý nejvíce může. Pukati smí se až po večeři.

Na štědrý den děti také se postí; aby v zdrženlivosti od jídla setrvaly, slibují jim matky a domácí, že uzří »zlate těla* spouštěti se po zlaté »loně« u kostela; v Janovicích a Lubně zase zlaté tele po »krancu u peca« skáče anebo ukáže se »zloty vtok« (zlatý pták). Na Klimkovsku pluje zlaté tele při prvním hlaholu štědrovečerního zvonění na obloze a anděl na kaplici se spouští. V Oldřišově, Kobeřicích, Slušovicích, Bohu-slavicích v pr. Slezsku chodily chudobné děti po domích a prosily o hrách, aby si ho na večer uvařiti pod polévku mohly dáti. Protože teď hrachu málo se seje, dostávají místo něho kus chleba.

Večeře na tak vzácný den súčastňují se všickni domácí společně, též malé dítky od prvního roku. Protože tyto bývají velmi ospaly, matičky