vím, do čeho ňa to přivedlo. — Tož ňa nech, až si to rozmyslím. Lešti to udělám, tož né gvůlivá tobě, ale gvůlivá děťom. Lebo co ty sa's ně už naubližovál, ani na volskú kozu by to nenapsáí.961)

Odpoledňa před kostelem sa všeoi lidé ohledali, dyž Trčálci šli spolu na nešpor aj z děťma. Antoš si sedl s chlapcem do chlapských stolic a Hanča s cérkú do robských. Po nešpoře na sebe počkali a šli zasej pohromadě. Dyž přišli před Osúchova, Antoš chytit Hanču za ruku préj: Tož pod" včil k nám, šak's už u nás dávno nebyta. — Notož ňa nenatáhaj, dyť sa budu lidé ohledat — Máš tu pěkný pořádek, pravila Hanča véjďaci do světnice. — A ostaň už tady, Haničko, žgavrál962) Antoš, vezňaci jí híavu do dJaní. — Dyť je tu jak v Halabaiovém mlýně! Museta bych sem dať napřeď nějaké hospodářství z domu. — To myslim dóm od Křúpalů? Dyť včil už máš tady doma! pravil Antoš. — Och, já tu nebudu, já tu nebudu za nic! brániřa sa Hanča naraz. — Dyť bych si musela dycky zpomínať, jak sem ztuocel utékala v noci před tebů. — Antoš sa uhraz:963) A tož de budem bývať? —¦ U nás . . . u Křúpalů. Tam nebyío nidy pekla,964) až skrzevá mňa, dyž sem si ťa chtěla vzít

Antoš viďéi, že mu to nechce vyčtnúf, že on přines ge Křúpalom pekio. — Snáď by nás tam nenechali bývat? — Ó, ja, nechajú. Co by nenechali? Nepotřebujú světnice, majú dosť izby. A dyž by potom. ..

tož sa něco najde. Tady já už bývať nebudu v tom kreminále.

*

Ve svatodušní pondělí za svítání přivez Janek Křúpalů Antošovo hospodářství kravama od Osúchů ge Křúpalom. — Antoš šéí z dětma do kostela, Hanča ostala doma. Dyž sa vrátil Antoš z kostela a vešel do světnice, zdálo sa mu tam taják v zámku. Všecko pěkně upratané,985) umyté a učistěné, za obrázkama a na oknoch lipové hatúzky pozastřkané. Před okny visely střešňové haluze sám čirý květ, na střešní jačál966) vyškeřák, a slunečko sa smilo do oken. Na peřinách, co přivezli od Osúchů, byty čisté cíchy oblečené, stůl pěkně vydrhly a z mise s polévku sa kúřilo, lebo Hanča jich už vyhledala na náspě, jak šli z kosteia. Byla od vaření rozčerveňaná, taják malina, oči měla rozveselené. Antoš být nastrojený jak ženich, aj tak sa mu zdálo, jak by sa teprú včil do opravdy přiženil ge Křúpalom. — Tož máme novů svaďbu! pravil zvesela. — Hanču zrazu oblély slze. — Neplač už, Haničko, a nestaraj sa... — Dá Pámbu, že sa zasej všecko k dobrém obrátí, jak praúvát staříček. Pámbu mu tam odpusť, dořekla za ním Maruša ve dveřoch. Přišla sem sa na vás podívat Tož, Pámbu vám daj ščestí! doložila veselo. — Pámbu daj aj vám s nama! pravil Antoš třaslavým hlasem. Aby bylo u Křúpalů zas tak, jak bývalo za stará!

Odpoledňa přišli Křúpalé k Trčálkom na besedu do světnice.

To byly za krásné svatodušní svátky!

Konec.