Jakžkoli ale zde a tamto stateční býti se ukázali, tak nicméně předee nikdy tak potvorní bojovníci jako Němci nebyli, nýbrž jen ticho za nimi postupovali, a pustá od nich zanechaná místa obsazovali, obývali a vzdělávali, až konečně ten hrozný díl země od řeky Dony až k Lábě, a od moře Baltického až k Adriatskému v svém držení měli. Od Lineburku počna přes Meklenbursko, Sasko, Lužice, Čechy, Moravu, Slezsko, Polsko a Bělorusko vztahovaly se jejich sídla z té strany od Karpatských vrchů; z druhé strany těchto hor v Moldávii a Valachii, kdež se časněji osadili, rozšířili se vždy dáleji k poledni, až jim císař Honorius i v Dalmácii osadili se dovolil. Za kteréhožto času Bosenské, Srbské a Dalmácké slavanská království založili. Velmi též i v Panonii rozšířeni byli, tak že od Friaulu počna až k polednovýchodnímu úhlu země Německá, Štýrsko, Korytany, Kraňsko od nich obsazené byly. Hrozný zajistě díl Evropy, kterýž ještě až dosavád týž národ obývá.

Ano, kdežkoli Slavané pustá nalezli místa, i tu hned také usadivše se, póla vzdělávati, vinice, kdež se dělati nechalo, zakládati, dědiny a města stavěti počali, palouky stády svého dobytka přikryli, tak že v těch od oných potulujících se národů opuštěných a zpuštěných krajinách jejich tichá a pilná přítomnost tuze prospěšná a užitečná byla. Byliť velmi horliví milovníci polního hospodářství, drže množství dobytka a maje bohaté stodoly; ano i mnohá užitečná domácná a jiná umění znali, a jimi se pilně obírali. V tom tedy ohledu jak svým polním zbožím, tak též i svou ruční pilností, kupeckému obchodu dvéře čili vrata otevřeli. Vedle Baltického moře od Líbeku počna, mnohá kupecká města založili; mezi nimiž kdysi Vineta na ostrově Ryga řečeném nejznamenitější byla; kteráž za onoho času slavanský byl Amsterdam.*)

Při řece Dněpře vystavěli Kyjov, při Volgově Novogrod, kterážto města v krátkém času tak velmi vzrůstla, že v nich znamenité kupectví kvetlo, a z Baltického a Černého moře koupě své Evropě zasílalo.

V Němcích počali dobývati kovů, znavše je již tehdáž rozpouštěti, líti a kovati. Znali též sůl a medek vařiti, a plátna tkáti znali.**) Slovem oni vedli dle svého veského způsobu pravé hudebné živobytí.

Při tom byli jejich mravové tiší, laskaví a takměř až příliš hostinští.***) Veskou spokojenost tak velmi milovali, že se i v poddanost raději podrobili a jiným sloužili, aby jen takové užívati mohli, byvše loupeže a drancování velicí nenávistníci.

Aj což to za krásný přeroztomilé vlídnosti obraz! Kteréž cite lidské srdce patře naň radostí neplesá? A kteráž medle chvála mohla