Š 1 a h o u n také od dosáhnouti udatnou rukou člověka.

T a s a n od tasání, trhání a sápání, čertovo jest jméno.

Sedlák od sídla, seděni, osazení, mužík po rusku,

Selo, po rusku ves, od sídla neb osení rovně jako ves od osení. Vesenice, Osenice extensius.

Dvořák od dvoru. Dvůr od dovírání anebo od dvou zvorů, dvou lánů, ač v slovanském jazyku sin se dvorem jmenuje.

Selo také v slovanském jazyku tabernaeulum se vykládá.

Nebe, nebesa, nebo, nebozez, skůro slova spolurozená, vše od okrouhlosti, jakož nebes ten spůsob vlastní jest.

O k r š 1 e k od okrouhlosti. Orbis coelestis, okršlek nebeský.

Oheň, že odhání všecky věci od sebe.

Vítr od vání, že věje, odtud povětří druhy živel.*)

Voda, že vůkol jde, totiž okolo vší země vnitř i zevnitř.

Země od zimy, že zimavá nebo studená — jest z přirození, ač pak slovansky žemla země slově, snad že se mele, nebo se mele až do prachu.

Živel od života, živnosti a živení nebo obživení, nebo těmi čtyřmi živly všecky věci se živí a život od nich berou z nařízení Božího.

Slunce sloniti, svítiti znamená; odtud říkáme: odsloň, to jest odstup od světla, tehdy slunce jinak slově světlo.

Sluní nachází se také: že říkají slůní, to jest na světle. Luna.

Měsíc od měnění, jakoby řekl: měněsíc, že se vždy mění. V slovanském jazyku měsíc tak slově jako latině:

Luna, takže uhodnouti neumím, Latiníci-li od nás, či-li my Slované od nich máme to slovo Luna. A tak mi se zdá, že luní odtud pochází, jakž říkáme luní a letos, to jest v zimě, když luna svítí, a letos, to jest v létě.

Hvězda od vidomosti, že se viděti může, nebo v slovanském jazyku starém hvězda se jmenuje.

H v i ž d á k, ořech listový slově, že na něj hvízdnout může.

Obloha od oblý nebo obložení, že je věc okrouhlá zúplna všudy, jakž ten spůsob jest její z přirození.

Oblak říkáme, když se všudy zamračí, obložilo se tam a tak od obložení také bude slouti.

Dennice od dne, neb den činí; (fihíTcpoQog, lucifer řecky a latině, Světlonoš.

Déšť, že jde dolů, nebo že dští, to jest prší.

Den, že jde ustavičně. 'E^sQa, díes. Dies diei eructat verbum et nox nocti indicat scientiam, den dni vyřihuje slovo, a noc po noci a den po dni jdoucí ukazuje lidem slovo Boží a umění v věcech stvořených živě a hmotně.

Noc. Nox a slovansky nošt nejsou v podobě daleko od sebe, takže jeho počátku věděti nemohu, leč snad od nic neb nox est privatio lucis. A tak noc jest jako nic.