Huba, že hubí, gemba Poláci zhruba říkají.

Tělo, že jest celo, nebo jest z mnohých oudův jedna věc celá. Tělo svatý Pavel rozličně bére někdy hříchem, někdy příčinou hříchu. Corpus latine, kteréhožto slova ne vždycky dobře v česku řeč překladači uměli klásti, nebo corpus někdy slově hmotnost a každá věc která se omakati může.

L e b, odkudž lebka kost, ta v které jest mozek, a na které vlasy. Lebku spasení svatý Pavel jmenuje, to jest: naděje, ješto chrání člověka a ubezpečuje a důvěrnost pravou činí.

Život od živu budu. Život věčný, život pracný, život bídný v písních svatých se často jmenuje. Život zdejší spíše slouti může smrt, nežli život nebo vždycky mřeme.

Smrt od smradu nebo po rozdělení duše s tělem nic jiného nepozů-stává než smrt z těla. Smrt v písních svatých dvojí, jedna těla, druhá duše. Ne mrtví tě chváliti budou, praví David; ne ti, kteří nemají o tobě vědomosti.

D u š e.*) Rusové říkají duší, to jest mocný. Tedy duše jest moc jakási a v pravdě moc, nebo všecky věci může, zvláštně když bude v Bohu živá, anebo které již jsou s Bohem. Divný jest oučinek 'božský duše v člověku, jest k podobenství svaté Trojice, nebo trojí jest a jedna v jedné podstatě rozumná. Kristus Pán podle duše citedlné řekl: »Možno-li jest, ať ode mne odejde kalich tento.« Podle těla pak rozumné řekl: »Ale ne jako já chci, než jak ty chceš, staň se vůle tvá otče,« etc.

D u h, k duhu přichází říkáme, to jest zažívá k chuti a zmocnění svému. A tak duh jest moc a neduh nemoc. Nebo nic více není nemoc, než jako neduh, odkudž duh.

Duh, duch a duše jsou tři moci a jedna moc, nebo duh vege-tativa vis nebo potentia, duch sensitiva a duše rationalis. Kdo toho umíš šetřiti, najdeš, že jistě tomu tak. Nebo když říkáš, jde mu k duhu, dej-chati, a duše jest nesmrtedlný, všecky tři moci jedné duše ukazuješ. Protož neduh slově, ne že nerozumí, ani že nedýchá, než že neroste, ne-zažívá, není spůsobný. Nebo duh má tři moci jiné: augmentativam, nutri-tivam, et generativam.

Duha, též moc, na povětří se spatřuje, oblak naproti paprskům slunce postavený, od nichž proměnu svou rozličně bére. A protož dobře slově duha, to jest moc slunce a paprsků jeho.

0 h ř í p ě od chropotu a hlasu z nosu pochodícího. Chřípí v pístních svatých usmívání se rozumí, jako David i o Bohu lidským obyčejem mluví: Dominus subsanabít eos, Pán bude ukřívati nosu neb chřípí na né. Neučení takové řeči málo mohou chopiti a rozuměti.

Hněv od hnutí. Hněv jest žádost pomsty z zapálení krve při srdci. Hněv člověka, dí svatý Jakub, nečiní spravedlnosti. Kdyby bludní nehněvali se na právě smejšlející, snaže by k pravdě přistoupili.