str. 205
hospodářům várky bez nejmenší újmy navraceti naříditi; nad to, aby sobě žádný buď tovaryš neb někdo jiný (mimo vůli várku majícího) řediny nenalíval a tovaryši více než jich deputaty [nařízeny jsou, sami neb skrze koho koliv jiného nebrali, tomu nedopouštěti ; nad to sobě žádných od mláta smetkův, ani půdního neb korejtnice neustraňovati, a nepřivlastňovati; rovnost v měření poločtvrtí mláta a jeho vydávání, bez křiků, láni a hanění zachovati, nýbrž vše panu várku úplně dávati a zanechávati chci a budu ; k tomu vejše žádných darův a halafancův, jakkoliv i se jmenovati, rozuměti neb vykládati mohou, od žádného buď on kdo buď (skrze co bych v míře pivra a fedruňku spravedlnosti rovný průchod jmíti mající, druhému ublížiti mohl a jednostejnou rovnost a Bohu milou svornost urazil), skrze sebe samého, neb koho jiného přijímati nechci a nebudu. In summa ve všem nepřerušené jakž od pánův náklad-níkův Instrukcí mně vydaná vyměřovati budu, úplně jak na poctivého člověka, staršího mistra a souseda náleží, upřímně, věrně a spravedlivě se chovati budu, toho jinak neučiníce ani činiti dopouštějíce, pro přízeň ani nepřízeň, strach, bázeň, přátelství neb nepřátelství, ani jakou jinou věc, jak koliv ta se jmenovati a vykládati může. Tak mi k tomu dopomáhej .. . (Fol. 68). Dr. Jos. Volf.
* Faustův plást r. 1614. Václav Budovec z Budova, Antialkoran, v Praze, 1614, str. 33. Azoara 27: >Píše o sobě Mahomet, kterak jest od ducha do Mechy přenesen, snad někde na kozle, neb plášti Fau-stovým.< Patrně to působila četba o životě a kouzlech Jana Fausta (kniha Carchesiova Historia o doktorovi Janovi Faustovi 1611, srv. nové vydání této knížky od podepsaného ve Světové knihovně). Č. Z í b r t.
* Liščí hody. (Sry. článek prof. Jana Soukupa, Liščí neděle, Český Lid X.) Na neděli družebnou — vyprávěla mi matka — pekávaly se preclíky. Byly posypány mákem a dávaly se dětem; říkalo se jim »liščú hody. Matka sama o tom jen slýchávala, ale sama jich nestrojovala. Tohoto zvyku týkají se čtyři verše, které dosud se u nás říkají: »Běží liška k Táboru, nese pytel zázvoru; zajíc za ní pospíchá, že jí pytel rozpíchá.* (Ze Skrýšova v záp. Selčansku.) Boh. Švagr.
|
|
