v Tepličném oudolí blíž Hranic sumci, a Drahotouští rybáři měli prý též to štěstí, touž v našich vodách velmi vzácnou rybu uloviti — což ale jak dalece pravda jest, určiti nechci. Že ale tito rybáři obchod s rybami svého lovu do Holomouce až dosavád ještě vedou, jest vůbec dobře známo.

Ono množství potoků, jenž se vůkolí Radoště proudějí, uvedlo některé zkoumatele přírody, že táto hora pupek jest aneb prostředek celé Evropy, poněvadž svá zřídla na všechny čtyry strany vylévá.

Vnitř jest táto oberská hora plná jeskyní a bludištných průchodů, z nichž prý se některé, jakž mi jistý J. Matýzek, bývalý učitel ve vsi Juřince, kterýž ji s tovaryšstvem dvanácti s pochodněmi a loučmi dobře opatřených valachů v naději nálezu drahých kovů prolezl — vykládal, snad i na pár mílí vztahují. Běda prý tomu, kdož by se do nich bez Ariadny niti a sám jediný vpustiti osmělil, tenť by zajisté Božího světla na tomto světě neviděl, a snad od pouhé hrůze umříti musel. Nicméně ale předce mělo prý se před několika sty lety přihoditi, že jeden chlapec valašky, jenž tam svévolně od svého strejce spuštěn a nemilosrdně opuštěn byl, Božskou prozřetedlností zachován a šťastně odtuď vyveden byl. A sice dle okolních sousedů povídky následujícím způsobem.

Před několika stoletý — jakž vejš praveno — vynacházel se ve vsi, jenž Dolní Bečva sluje, jistý chudobný Valach, jenž několik dítek a jedinou krávu k jich vyživení měl. Nicméně ale předce ještě jednoho opuštěného sirotečka, asi tříletého chlapce po svým zemřelým bratru do příbytku přijal a všechnu otcovskou lásku jemu prokazoval. Za kteroužto ale chlapec, jenž Michálek sloul, strejci svému Ivanovi den ode dne vděč-něji se odměniti snažil a každou jemu poroučenou práci s velikou pilností odbýval. Žádné z jeho vlastních dítek neproukazovalo mu té srdečné lásky jako on; pročež také i Ivan měl jej velice rád a svěřil mu k pasení svou jedinou kravičku, kteráž také vždycky s plným vemenem domů přicházela a k vyživení této chudobné čeledi víc nežli kdy prvé sloužila; neb dobrotivý Bůh maje zalíbení nad milosrdenstvím Ivanovým a vděčnou láskou bohabojného chovance, žehnal patrně jeho malé hospodářství, že její mléko, sejr a máslo k dostatečnému vyživení celého domu sloužilo. Přihodilo se ale, že po několika letech náramná drahota v celém kraji, zvláště pak v končině valaské povstala, tak že tento chudobný vesník ledvá tolí ovesného chlebd měl, aby své vlasíní dítky od hladu uhájiti mohl. Když pak ani ty malé skyvečky téhož černého chleba nestáčely, tak jej trpká nouze k tomu přinutila, že i svou jedinou kravičku, pravou kojnou matičku*) celé své čeledě prodati musel, aby jen dítky své od hladové smrti vyprostil. Což když se stalo, počal Michálka, jenž ji až dosavád s velkou opatrností pásával jakožto zbytečný a neužitečný oud v čeledi své pokládati, »Což mám s tím chlapcem — myslil sám u sebe, patře naň mrzutým okem — jenž nyní žádného užitečného zaneprázdnění