trudno a teskno. Dobrou noc, pane LibosvárU — Což propověděv, s veselým řehtáním odešel a zmizel.

»Měl's čas, babský strašáku," řekl na to invalida, »žes dobrovolně sám kapituloval, sice bych tě byl kyjem ven vypohlavkoval a nohy tvé tobě setřel aneb na mojí vazové oprátce zaškrtil.*

Vida invalida, že mu svíčka již dohořívá, chopil se flaše a dopil ostatek své kořalky; pak vláhna špalek do kouta a posadiv se na něj lahodně zdříml a spal až do rána. Když pak se probudil a raušek svůj vyspal, nepřicházela mu jeho včerejší příhoda jinač, než že se mu cosi o čertu zdálo. Což ale šetrně před Valachy tajil, jenžto by jemu tak nebyli věřili, kdyby jim čistou byl pověděl pravdu. Neb kdo již v pověrách zatuchl, tomu se vždy více baluchy líbějí, nežli pravdivé příběhy.

Od této potvorné obraťme se na druhou stranu Radoště k lahodnější romantické náměti. V stranu východní, Hochvaldskou totižto, vynaeházelo se mezi Kněhyňou a vysokým Radostem v minulém století několik pou-štěk. kteréž Terciálové řádu Kapucínského až do roku 1784 obývali. Po jejich zdvižení zpustli docela onino tiší příbytkové nábožné řeholní samotnosti. Vedle nich spatřuje se ona nehraba skalnatá jeskyně, v níž onino poustníci svou spíži schráněnou mívali. Kdožby se nadál, že se semka do tohoto sklepa po jich odchodu mistr Urián vhnízdí? Neb i sem posadila jej pověrečnost za strážného nesmírných pokladů na zlatě, stříbře a klenotech. Pět velikých sudů stříbra, dva ryzího zlata a jeden těch nejdražších perel a klenotů, z nichž ten nejmenší diamant větší jest než ono bývalé oko Brámovo — leží zde v též díře složeno, v kteréž se krom zelné bečky nikdyž od potopy světa žádného sudu nevynacházelo. Což všechno pošetilého nesnívá pověrečná sprostota? —

Ohlódše se v vůkolí na tomto valáškem Olympu, vypravme se na: západní konec naší Arkadie moravské k popatření její druhé posvátné hory, Hostýna totižto, na níž se též v straně polední někteří salašové nacházejí.

Táto svatá hora není sice tak vysoká jako Radošť, nicméně ale v příbězích rovně tak znamenitá, jak on, ano v ohledu bývalého na něm milostného obrazu blahoslavené Panny Marie mnohem ještě znamenitější a slavnější.

Ona leží v západní straně kraje Přerovského nad městečkem Bystřicí a jest zde jakožto v svém k půlnoci obráceném čele velmi příkrá a skalnatá, na svojem svršku ale, kdež slavný Mariánský kostel takměř již v zříceninách leží, travnatá, a tam, kdež k polednovýchodní straně protažená leží, lesy, háji a salaši přikrytá.

Za časů pohanských stál zde velmi nádherný sbor boha Hostýna, od něhož také hora své zdědila jméno. Někteří spisovatelé vlastenských