to není co víeeji dala; ráčíte psáti hodinu po hodině jen se na posla očekávalo peníze chcejí míti i ty ještě vemu co ráčíte psáti, aby se jim ten měsíc mohl doplatiti, aby na duši mou ten peníz shořel já ho nevezmu i jinšímu nedopustím, nebo sama k tomu du a Pavel můj mi pomůže, nebo nemám člověka žádného k sobě upřimnýho. Páni krajští betmani další jim to vyznamenání odjeli z Tábora, ochrany do konce není žádné. V. Mti milostivá paní pro pána Boha neračte mi míti za zlý co tu píši, jak bude drobet bezpečno, domů se vypravím, toto ráčíte a ty krávy a a vovce po paměti to vyřídím, nyní V. Mti na všecko co mi ráčíte psali, psáti sem nemohla, nechtěl posel čekati. Psáno 3 máje 1645. V. Mti milostivá paní V. Mti oznamuji, tu klisnu březí dala sem na Mitrovice, něco se jí dalo do nohou, aby jí pásli štyry neděle pořádné líhala bála sem se za ní, aby jí něco jinšího nepřišlo; tělem je dosti pěkná i to hří-bátko Venci jí sebou véera vzal. Novák chustnickej dosti dobře učinil, přijal ňákou klisnu od ňákého vovčáka a ten ovčák zabil (s) sedlákem ňákýho markytána ženu dítě, nepřítel se toho dovědě , sedláka dnes utrácejí v Žirovnici. Novák utekl a Pavel ovčák choustnickej dostal klisnu od toho mordíře má vrátiti tu klisnu a sto říšskéeh dáti nepříteli pokuty. Dorota Jinová Paeovská. — Její Mti paní paní mé milostivé cedulka do Prahy.

23. Dorota Jinová sděluje o domácím a polním hospodářství, pak o krutém řádění vojákův přátelských, nepřátelských, dále o vraždě jakéhos Lorence z Race, který zavraždil ženu Jana Kováře, která dvícata měla, a týž vrah Lorenc mezi Petrovskými jest, konečně že hrom uhodil u pasáka, spálil mu dvě děvčata a pasáka starého obrazil. Radenín 8. máje 1645. —; V. Mti urozená paní paní mně milostivá, cedulku od V. Mti v sobotu v hodinu na noc (sem) dostala, V. Mli m. pí. u velikým strachu zůstáváme v Radenině, od obojí strany souženo velmi milej pánbu ráčiž dáleji chrániti, tak dlouho se zdržují v Radenině a to všecko spůsobil vovčák chustnickej, nechcelo-se mu střihati zdálo se mu něco zle eo sme mu Senickýmu napsali s Tábora a tak nyní padly nečasy, že střihati sme nemohli, ač stříbro zlato pršelo. V. Mti strany vod pálení oznamuji, ten kotlíček není nikdež, někdo ho vzíti musil. V tý tunce jak se trubka v ní chladila v ní zadělaná byla, tu hned v pecku zmačkali a zvohybali a by ty potřeby byly, byla by Maruška vody pálila, nebo sem s ní o to mluvila, ale když toho nemohla sem dostati. Hrnce ty měděné tři vzali jak sme v nich ve žně jídla vařívaly. Dva vostaly, v jednom devět děr udělali ňákou sekyrou, škoda nad škodou. V. Mti má pí. já nevím jak máme co dáti do Tábora vésti, oni to s půdy V. Mti poberou. Jiřík nepomine V. Mti o všem psáti s Tábora, nebo tam musel V. Mti má pí. co kdyby přijeli z Mitrovic s forami a pomohli vzíti obilí na Mitrovice vésti, panbu ví již tito hrubě umdlívají, na cestách potahy líhají, na svý voči vidím již chvála milému pánu Bohu všecky leny i konopě sem zasíti dala rozkošná vláha spadla; až budu v Táboře o všem V. Mti napíši co je kde vyseto lenu a konopí, hla-vatice podruhy síti sem dala, šili tu chantalů smichanů a tak do nich