bych mu uslřihla, pakli přece modryho dám jak mi koli věc poručiti ráčíte tak učiním. V. Mti má pí. nyní ještě není čas ho vzíti do Rade-nína prijeda na něj věrnou ho a zbijí ho a sebou vemou.

Slyšela sem rozprávku, že ňákej nejvyšší seděl nad zámkem, tu jak sme povidla vařili a tu že mu ty dobrý kaponie suchý přinášeli, on že je jedl a že mu říkali přicházeje k němu, aby sešel a podíval se, že je všeho dobrýho dosti, co sou v Cechách, že neviděli hojnosti na takovým zámku jako je tu všeho dobrýho dosti a to že mluvil, aby na Švédský vojáky nenaříkali ale na císařský. V. Mti má pí. Jan Kovářů zase chce Marjany Předborský, prosil mne, abych V. Mti o tom napsala. V. Mti panu Bohu poroučím. Psáno v Radeníně 8 máje 1645. V. Mti při druhém poselství o všem oznámím. Dorota Pacovská m. p.

@NZ@Směs.

* Sedlák nede g hodů, až se nají krupičnéj kaše. V hutích u Im-ramova v papírní býl tam pán, co mu patřila ta papírna. Býl svobodnéj, již starej. Mněl kuchařku. A v ^Pavlovicích býl ňákéj Korista, sedlák velkéj, moc pól mněl. A von se mrzel, že ho nida žádný nepozvál na hody, něco užit. Tak dál kus póla tomu papirníkovi, velkéj. Říkali šecko, že je toho deset mír, v Hutích u Vorlovýho lesa, aby ho pozval dycky na hody až do smrti, dokud byl živéj. Von ho tedy zvával. Ale von přišel hned v sobotu, aby hodně užil, vostál v neděli, v pondělí, v úterý. Kuchařka byla mrzuta nad tím, že je tam tak dlouho. Tak jí jedna hospodyň řekla, ať mu uvaří krupičnéj kaše, po kaši, že už de dóm. A vona s radostí běžela, a honem vařila krupičnou kasu, a vomastila a posypala perníkem moc. A jak se najed kaše, tak už préj bral čepicu a už dával s Pánem Bohem. Vyprávěla Jos. Rompotková.