velmi milé jest, a každý je rád k sobě přicházeti vidí. Ano v mnohém ohledu jest zde koledování k vyražení ducha pravá potřeba.

Svornost mezi sousedy panuje zde více než kde jinde v dědinách na plýtké zemi. Málo zde zajisté o různicech, o krádeži a loupežech slyšeti, a to, cožby se Valachům z strany zbujnictví, jenž mezi nimi před časy panovalo, vztahuje se jen na některé Petrášovym a Ondráškovým duchem natuchlé čeledě, a nemůže nikoli celému valaskému pokolení k potupě sloužiti. Taková v mravích zkažená čeládka vyskytne se zavdy i jinde, jakž jsem to v minulém století na oných loupežnících, jenž v horách kraje Holomouckého a Brněnského své peleše měli, z nichž v Holomouci 14 — a v Brně — jakž jsem slyšel — přes dvacet provazem popraveno bylo, mezi nimiž se ani jeden valašky zákeřník nevy-nacházel. A kdož medle tento loupežný neplech, jak z valaské končiny, tak i z oných hor do čistá vyplenil? Zdaliž je chytrost a zmužilost va-laských Fortášů všecky vesměs nepolapala, a potrestání právu nevydala? Za což jim také veliká čest náleží. A bylo by také k požádaní, aby všudy, kdež se veliké krádeže a zákeřnictví zmáhá, k jichž vyšetření tak jako tehdáž užíváni byli. A tak tedy i tá čest našich slavanských předků, kterouž Herder na nich zvelebuje, že totižto drancování a loupení velicí nenávistnici byli, našim moravským Valachům náleží.

Střídmost a pracovitost jsou vlastní a zvláštní Valachův chvalitebné cnosti. On se dosti nadiviti nemůže, kterak Hanák sám jediný toli pokrmu ztráviti může, kterým by se tři i čtyři Valaši nasytiti mohli. On to z své vlastní zkušenosti poznává, že střídmost člověka při zdraví, a tak tedy i při veselém rozmaru zachovává. Ó, by jich v tom moudrém smej-šlení i jiní naši sedlští krajané následovali, takby se mnohých ve Va-íaších docela neznámých neduhů, jenž z přecpání žaludka následují, zprostiti mohli.

Že Valach ani na pastvě nezahálí, nýbrž vždy nějakou užitečnou prácí se obírá, již jsme vejš poznamenali. Zde jen ještě uvedeme k paměti, co za věci buďto z přírody zejskané, neb vlastními rukami vyhotovené do měst k prodaji přinášejí, totižto: z přírody anýs, kmín, jalovec, z kteréhož také silnou a zdravou kořalku, pokudž slušně užívaná bývá — páliti a chutný žoft hotoviti znají, suché huby, zvláště pak krásné smrhy a tartofle. Z bylin slunečnou rosu a plícnik (Lichen Islan-dicum), jehož z Radoště celé tragače do Hranic na trh přivážejí. Z ruéné práce dřevěné: křiváky, velké a malé škatule rozličného způsobu, dřevěné lžíce, vařechy, talíře, misky a velké míse, velké i malé fasky, mírky, lýkové škabřice, opálky, síta, lopaty, věj áčky, hnojně vidle, velké a malé troky, kolce, tragače, hlohové čakánky, čistě vystrouhané a cínem vy-křtaltěné obušky a krásnosukovité hole. Z palachu košíky, sotory a ro-hořky (šáehořky). Z kamene rozličného druhu brusy a brousky. Z vlny, huňky, jančárky, kloboučné boty a čistě tkané zajdáky. Někteří nosí po domích k prodaji vonnou přiskyřici, z iteréž také s připojením česnekové šťávy to tak nazvané čertové hovno dělati znají. Někteří nosí na