str. 262
prodej po domích železný drát a látají neb drátují ním hrnce. I to připomenouti sluší, že se zavdy mezi nimi velmi zkušení nápravníci vytklých a zlámaných oudů nachází. Cikáni, jenž se zde s povolením Vrchnosti osadili, kujou řetázky a grumle. V šestnáctém století dobývala se ještě u Rožnova stříbrná ruda, u Zašova kdysi zlatá, kteroužto horní prácí mnozí Valaši dobře se živili. Nyní vynachází se jen blíž H utiská skelná huť a blíž Rožnova papírna, kteráž také mnohým k živnosti slouží.
Jejich nejmilejší rozkoše jsou hudba a víno, zvláště pak červené. Když gajdoš své gajdy naduje a na nich dudati počne, aj tu mladému Valáškovi všechny žíly v těle poskakují. Jiní hudební nástrojové, jenž zde užíváni bývají, jsou housle, skřipčice, též způsob houslí, basa, cymbál, píšfala a moldánky — prastarý hudebný, z sedmero píštálek složený nástroj, jehožto nálezník dle svědectví řeckých a latinských pohanských básníků bůh Pan první býti měl. V starých koledách valaských nacházím také fujíru; co to ale za nástroj, věděti nemohu. Při všech ale těch nástrojích kromě dudů nejsou Valaši výborní mistři. Ale což na tom stojí, ž9 se mezi nimi žádný ještě Mozart neb Heiden nevyskytl, když jim jenom jejich gajdoši a jiní hudcové samí Orfeové býti se zdají. A protož platí o nich přede oná propověd Herderova, že pravé arkádské hudebné živobytí vedou. Nuže tedy nahlédněme trochu do krčmy k jejich hudebné veselosti, a popatřme něco na jejich obyčeje, jak se zde k svým taneč-nicem chovají.
Když se šuhaji v krčmě aneb u gajdoša shromáždili, a dudy zvučeti počnou, i tu shromáždí se děvčata v síni, očekávaje s bolestí, až jim jejich ogarci k tanci pokynou, a to se s připitou červeného vína stává. Což když děvče uzřelo, vstoupě do světnice, počne se k němu tanečně točiti, na což on ji svou sklenici podá, z kteréž ona něco málo okusivše počne s ním tančiti, a tak děje se s všemi milenkami. Zůstane-li některá zanedbaná za dveřami státi, ach tu jí bolestně srdéčko tepá a její oko truchlivě na své šťastnější společnice vyhlídá; než ale nepouští se přede té naděje, že některý šuhaj nad ní se smiluje a následující vrše zanotí:
Červené vínečko jak v sklenici skáče! Moje potěšení za dveřami pláče. Nalej mi, šenkýřko, červeného vína! Ať já počastujem moju za dveříma.
|
Nejsouli děvčata hned při ruce, tak šuhaji spolu do hajduka tancují; kterýžto tanec nějakou má podobu uherského, při němž se ti tak nazvaní holuby \ čižmy tlukou.
Zde ještě připomenouti sluší, že ačkoliv Valaši víno a kořalku milují, tak nicméně přede nenalézá se mezi nimi žádných tak velkých a ohavných ožralců jako jinde, aspoň ne toli; což jim zajisté k nemalé pochvale slouží.
Z mnohých jiných obyčejů jejich, jenž by zde všechny uvésti pří-lišné bylo, připomeneme jen jedině svadebního.
|