jeden co Husár vystrojený Valach na stráži stojí, jenž se jich, jak věrně je spatří, otazuje, kam jedou neb jdou? mají-li také řádný pas od svého Mocnáře, aby jej bez zdráhání proukázali. Na což starosvad jsa již k tomu opatřený, vyjme nějaký starý pečetí opatřený list, aneb jakýkoliv papír a podá jej strážnému, kterýž jej za pravý uznati nechce, a tak dlouho s ním se hádá, až mu ve jménu pána ženicha pár dvaeítníků pošeptmě podstrčí. Kteréž když obdržel, popatří na onen papír a praví: »Nyní teprv vidím, že jste všichni počestní a vší vážnosti hodní páni, a že váš list dokonalé jest plnomocenství. Daj vám Bůh štěstí k vašemu manželskému svazku a na dítkách Abrahámovo požehnání, aby se vaší potomci jak hvězdy na nebi rozhojnili!« Což propověděv, počne vesele vejskati a holuby na čižmách tlouci. Přijdouce po zdavkách z kostela domů, ubírají se všickni spolu do hospody, kdež tancují a víno neb také kořalku pijí. Odtud pak k večeři, kteráž se u nevěsty strojí, s muzikou kráčí, a sice zvaní i nezvaní, což jich totižto v hospodě pospolu bylo. Zde ale jest výminka valaské střídmosti od oné mravní regule, neb mnohý počastuje se v hospodě červeným vínem tak silně, že potom neví, zdaliž to, což požívá, sladké jest aneb kyselé. Což se ale zvláště u takových stává, jenž podobných opojujících nápojů zvyklí nejsou.

U možných bývá na svadbách ten obyčej, že se naposledy žitné pečivo, jenž velké paštece podobné, a všelikými cukrovými a perníkovými lahůdkami, pak sušenými a pozlátkou přilepenými trnkami obvěšené jest, kteréžto lahůdky na díle mezi hostmi, na díle také mezi dítky se rozdají, z těsta pak každý host nějakou částku domů bere.

Hostina počíná se obyčejně s slepičí polívkou s lukšami, jenž zde kvočka s rezáncami sluje. Jiní pokrmové pozůstávají v hovězině, skopo-vině, neb v tučné vepřovině, pak v žitném pečivě, jakž totižto každého možnost a čas, v němž se svadební veselí strojívá, přináší.

Jejich řeč jest mnoho v užívání jen tvrdého A podobná; ač onino, kteříž blíž k městům bydlí, též i měkého A' totižto užívají, odkudž také něco tvrdá vypadá. Mají též v obyčeji e zavdy také v i, i v a měniti, u příkladu daj místo dej, neboj sa místo neboj se; peňáze místo peníze.

Mimo to nachází se ještě v jejich jazyku mnoho staroslavanských slov, z nichžto některá nám známější k lepšímu vyrozumění jejích národních písní poznamenáme, jako:

a 1 b o — toli co anebo.

B a 6 a — šafář.

Bar — byťby, aby; nebojím se ho, barby sám čert byl.

bol by —¦ též místo byťby; bolby žid aneb pohan byl.

Bačkory — způsob obuvu.