příliš citliví. Právem zatracuje z tohoto důvodu tanec »vokolo« každý pamětník lepších časů. »To jsme se za našich dob,« povídala mi jedna moje stará zpěvačka, >točili furt na prkně (t. j. na jednom místě) a ne-zvondali jsme se. Chlapec se točil někdy na patě a divče vokolo něho; a pak ji »vysadil« (vyzdvihl) a spustil — a zas se točili spolu.« A jiný zpěvák souhlasně charakterisoval tanec »do kolečka*: »To jsem tancoval pořád na jednom místě, »vytupal« si písničku, a holka vokolo mne; když jsem si chtěl vodpočinout, vzal jsem ji »na prst« a zatupal si — to se točila sama. To mohlo tančit hodně lidí v hospodě a neštochali se<- Starý vysloužilý dudák u Veselí qad Lužnicí vypravoval mi, že za jeho mladých let tančilo se jen »do kola*. >Mužský nosili tenkrát ještě dlouhý bílý pláště a přeci si nic nepřekáželi.*

Výše uvedená narážka na »zvondání« má tu též veliký význam. Vzhledem k rychlosti točení (na jeden takt téměř úplné otočení) jest námaha při tomto tanci opravdu minimální a nikterak se nedá srovnat s tím, kdyby mělo se ještě postupovat; v té rychlosti by to bylo prostě nemožno. Z téhož důvodu i terrain mimohospodský, na př. na pastvě, nepřipouštěl téměř jiný tanec než na jednom místě. Než vraťme se zpět k tančení v hospodě.

Chlapec s děvčetem, volně jednou rukou kolem těla se držíce, druhé pak spojeny, točí se stále, přešlapujíce nohama a tak vytvořujíce rytmus taneční. Podstatou jeho ovšem jest stálé opakování se téhož základního motivu, daného došlápnutím na jednu a pak druhou nohu. Toto opakování rozděluje čas v stejnodobé oddíly, vytvořujíc tak hudební takty. Tyto takty jsou časově přesně stejné a počet jich jest libovolný — až do únavy.

Rythmický motivek každého z těchto taktů, daný, jak řečeno, dvojím došlápnutím, nemůže býti stejnodobý. Důvod jest jednak ten, že při do-šlápnutí na jednu nohu nutno provésti též odraz na otočení se, jednak by — ježto jest střídání nohou velmi rychlé — nastala brzo únava. Všimněme si na př. poskakujících dětí — vždy prodlí na jedné noze déle. Tímto prodlením vytvoří se rythmický útvar, jejž lze znázorniti "-"

šina našich lidových písní tanečních jest tohoto taktu třídobého a nesprávný je tradovaný náhled, že (dvoudobá) polka jest naším znárodním tancem«. Ostatně i polka jest řízena tímtéž mechanickým pravidlem ; jenže zde odpočinek jest dán vždy prodlevou po dvou krátkých dobách, tedy

během dvou taktů vystřídají se obě noty.

Tak vytvořen jest třídobý takt tance »do kolečka<. A teď přistupuje k němu moment druhý — zpěv. Rozjařená nálada, již snažil jsem se vylíčiti