svrchu, nedá — když již celému tělu ne — ani hlasivkám odpočívati. Nejprimitivnějším útvarem jest tu ovšem výskání, ostatně velice oblíbené, při němž hlavní zřetel obrací se k síle a délce. Kdo dovede výš, silněji a déle zavýsknouti, sklidí uznání všech — hlavně slabého pohlaví. Složitější útvar, již umělecký, vytvoří se, jestliže přiberou se na pomoc slova poesie. Nechci se zde pouštěti do rozboru písní tanečních po této stránce, ponechávaje si to pro úvahu jinou, než tolik jest jisto, že tu při tanci všechna radost, bol, vzdory, hněv, posměch, humor a jiné a jiné city najdou si průchodu v slovném vyjádření, rozjařením zvýšeném, pokud se absolutní výšky hudební týče (v obyčejné řeči mluvíme dosti hluboko, sopráni asi kol c', alti kol ť, tenoři kol c a basi kol F) a upravené jak melodicky v jisté stupně tak i rythmicky >do taktu«, t. j. v stejnorodé oddíly časové aneb jich násobky. Úpravu rythmu působí z největší části rythmus taneční, o němž řeč byla, jenž následkem opakování se téhož útvaru jest stejnodobý ; o melodické hned promluvíme.

Takto stylisovaná řeč obsahu více méně po stránce poetické upraveného (básnické figury, rým resp. assonance) jest taneční píseň. Této dosti hrubě nahozené a nepříliš vábné melodie chopí se hned hudební nástroje, na prvém místě ovšem, ježto o dobách bývalých mluvíme, dudy. Ty upraví melodii tu v stupně, jichž jsou schopny a vytvoří tak melodii ve smyslu hudebním, jež má tonalitu, t. j. používá jako materiálu -jen určitých tónů, obsažených ve stupnici Toto ustálení melodie a jakési její precisování působí ovšem nazpět na zpěváky (když píseň se opakuje), zdokonalujíc takto melodii zpěvní.

Tento zpátečný vliv nástrojů hudebních na zpěváky jest nepopiratelný a častokráte jsem ho ještě teď (na př. u zpěváků horších, nebo když paměť opouštěla) pozoroval. Také charakteristicky jeví se vliv ten, a to specielně vliv dud, nástroje jiři tomto tanci používaného, v rozsahu těchto melodií, jež jsou skoro vesměs identického. Míním tím rozsah relativní, nikoli pokud se absolutní výšky týče. Rozsah dud resp. pí-. šťaly pro melodii, t. zv. přednice jest — v nynějším ladění do Es

tedy od základního Iónu es (toniky) sextu nahoru a quartu (quintu hlubší oktávy) dolů.

Z více než 40 písní »do kolečka* na Chodsku jen jediná (Nechoď, má milá, do lesa, viz Erben č. 450 v notové příloze) nepohybuje se v těchto mezích, a to se hrává do B, tedy do tóniny dominantní (»s křížkem*, jak říkají teď vzdělanější selští muzikanti, berouce, jak v hudbě bývá zvykem, dle nástrojů, hlavně Es-klarinetu — základní tóninu za G dur). Ostatní všechny ji nepřekročí směrem vzhůru ani dolů, ba vynechávají po většině i tón c (spodní tonii toniky) a přidávajíce ve zpěvu nejvýš někdy oktávu hoření (es"), jež se zpívá časem místo sexty as, ne ale ve