významu hoření oktávy od toniky es. Tón d" (hořejší septima) se nikdy nevyskytuje. Zcela totéž, co bylo řečeno, platí též o ostatních písních chodských i vůbec jižních krajů, kde dudy byly domovem. Statistika jest tu velice přesvědčující.

Než nástroj hudební, daleko pohyblivější než necvičeny hlas lidsky, nespokojí se prostým reprodukováním melodie, nýbrž rozhojňuje a okrašluje ji četnými tóny vedlejšími, vytvořuje tak hudební variaci. Tyto variace jsou nejvýš zajímavé a cenné se stanoviska hudebního. Prozatím, ježto o zpěvu mluvíme, budiž vytčeno, že i ty působí zpětně na melodii zpívanou, jež jejich hudební fráse napodobuje. Tak po většině vznikají melodické kroky vázané (t. j. dvě noty na jednu slabiku), na nichž si dobří zpěváci velice zakládají. Čím lepší zpěvák, tím hojněji tohoto způsobu, dosti obtížného pro hlas, časem i neshodného, používá. >To se musí přelomit jako podkůvka,« poučovala mne jedna stará zpěvačka. V tom ohledu okrašluje v libovolné hojnosti dobrý zpěvák původní melodii, někdy v takové míře (je-li zapsána), že pro iajka v hudbě jest až k nepoznání. Pravím, je-li zapsána, neboť při zpěvu ona příbuznost eventuelních variantů tohoto druhu pravidelně jest zcela srozumitelnou. Samozřejmo je následkem toho,*) že tyto písně taneční krásně česky deklamují. Než v praxi stíženo jest pozorování toto tím, že na melodii oblíbenou a ustálenou složeno bývá pak veliké množství textů, jež sice jakž takž (počtem slabik, ač někdy i v tom ne !) vyhovují, u nichž však chyby proti deklamaci, jež by dle této theorie vůbec neměly býti, přece se občas vyskytují. Občas — slovo to je velmi důležito, neboť jistě není v národní písni tolik chyb proti deklamaci jako v naší písni umělé, vyjímajíc čestné výjimky. Poučná jest tu statistika prof. Hostinského, ovšem o písni vůbec a dle sbírky Erbenovy v článku: »Slovo o české prosodii a metrice* podaná. Pokud se písně netanefiní, více slokami obyčejně se vyznačující, týče, jest kritika snadná: zkoumá se první sloka. Než u písně taneční, formy popěvkové, poskytující celou řadu vespolek nesouvisících textů na tutéž melodii, jest obtížno hledati původní text, dle něhož melodie byla utvořena. Musíme tu, ježto faktum správné deklamace v písni národní jest na jisto postaveno jak z důvodů statistických, tak theore-tických, opačnou cestou se bráti, t. j. hledati podle' bezvadné deklamace původní text k určité melodii taneční.

Touto >správnou deklamacú myšleno bylo nejen napodobení melodického spádu řeči, diktovaného výrazem jejího obsahu, nýbrž také rythmického utváření, v prvé řadě přízvuku. Tím přecházíme k nové úvaze : o rythmu písní »do kolečka*, jež jest nejzajímavější.

(Pokračováni).