Jaké zná Hanák ptáky?

Životopis Sakandra Strouhala, vysloužilého vojáka z Hluchova, obšírně jsem vylíčil jinde*); zbývá mi ještě dodati z jeho vědomostí přírodopisných znalosti o ptácích. Nejlépe učiním, když odborníku samému udělím slovo, aby nám přednášel. Již počíná . . .

»V lese só ftáci divotvorni, menojó se dovijak. Jedné znám, me-nojó se dlesek; ten má klosté zubák a peři strakatý a velkosti je, jak šest neděl starý koře. Drohy znám, majó mino dáte li. Jedni z nich só veleci, ti svéma zubanama hledajó si pod kuró a v červavym dřevě — červa, ti só hrobi a dež křeči, decke volá: tititititititi, a třeba desetkrát po sobě, Drozi só menši, — takové barvě zelenavé, a to só skotečni spekulanti. T.emo dež zavře v diře špontem mladý, tož on leLi na lóko a nandě si tam to trávo, kerá všecko otevře. To se mně taky stalo. Já sem ho tam zaklókl a on přenesl to větvičko v zubáko a prestrčel k temo šponto a špont jako kolka z flente veletěl. Potom só třeti dateli; ti só maličcí a majó až sedn, osn mladéch. Só'barvě popelavé. Ti spekulanti só zeleni. Včel jož vité, proč se řiká nekerém leďom: te zelené ftáko?

Pak máme ikavee, ti ščekajó jako pes: tiťamtam, tiťamtam, tiťamtam. Pak só takovi žloti jak kanárce, majó na době mladý, a zpěv má jenom: tik-tik-tik.

Só také pinkavke; ta je velmi krásná, strakatá. Pak máme tro-jiho brake sékore. Jedné só věci, jedné só prostředni a jedné só tak plesnivý — nemenši. Te plesnivý mivajó mladý e v jizbě. Jak bévale starý hodině se zvonkem, — o Jeřábku na Dvorko měla mladý v takovým zvonko, — lebo za trámem. Te prostředni také v jizbě mivaja mladý; majó aji patnást mladéch, — to je pěkná fameleja. Sékorkó zpivá: Ty si pán, ty si pán!

Také sem v lese viděl dodke; ten je krásné modravé a drdolko má na hlavě a decke volá: hot hot-hót! Až on křeči, smělo muže sedlák na pole jit.

Potom só kraholee, — ti só také dvojího brako. Jedni só, co žeró ftáke, drozi só, ten jož se dá až do slipke a do hósete. Ti majó mladý na névešim stromě — v samým vrško, že je komšt k nim velizt. Vécátka só červeny, a mladi bévojó jenom dvá.

Zezolka spis nekuká, až vepije ftákovi nekery vece. Ta je dlóbá a kropenatá, a mladý si nepěstuje, te ji mosi vesedět maličké fták — menoje se k rálik a drohé mochárek a třetí pleska neb konipásek. Pleska je modravá a od zubánka k ošim má jak caňk — černé pásek — a pak má pod krkem bilé flíček a černé. A ten král i k je malinké ftáček, na hlavě má bilo kapečko. Mochárek je troško věci, má červeny volátko; ale to je neeo ohroznyho, dež on to mladó kukačko krmi. Já sem na to jedno hleděl celyho puldňa. Mochárek decke přenese mocho