se ževi. Divoké hoše se zdržojó névie v Ohrách, Sachsko a Báborsko ; o nás jenom litajó. Bogdali só taky oheršči ftáci. Čéke dečky nad člověkem litajó a volajó: Gí-si, čí-si? Slóke tode bévajó jarni čas, a dež leti křeči: tíii-tíii!

Vlaštuvke a jiřičke na jaře povidajó: Dež sem tode béla, béla plná stodola, a včel to néni nic? Komináři žeró včele.

Na teho nemenšího bel bech zapomněl, na teho plotnička. Ten se skovává před drohém ftákem, protože chcó ho odávit. Dež ftáci si hledale krále, osmeslele si, že ten keré névic a névéš veleti, ten že bode králem. Plotniéek sedl orlovi na křidlo a letěl s ňém, dež jož orel věš nemuhl, plotniček se zvihl a letěl zhuro k nebi. Tak se stal králem, ale žádné fták se ho neboji, a za krála ho neoznává. Má až deset mladéch v doře, a mochama se ževi. Debech nekeryho ftáka venecbal, nemete mně za zly, so staré člověk; ale Sak je ftáku ve světě dosť a to zelenech terna si to dosaďte.

V některých obcích okolo Vamberka udržely se podnes svatební zvyky, jež tuto doslovně podáváme tak, jak nám ochotným a hledaným »družbou« p. J. Pavlem, hajným na velkostatku vamberském, tlumočeny byly.

Řeč dřív než se jde k oddavkám před snídaní. Rozmilý synu! Tak jako jste přijal život od rodičů svých, tak jste taky povinen hájiti a udržovati život jejich až do jejich nejdelší smrti. Vstupujete dnešniho-dne do manželství, přestanete býti jinochem, ale nepřestanete býti synem. Není snad zapotřebí vykládati zde odplaty synů hodných a pohrůžky a tresty synů zlých. Dosti máme na tom přikázání, které zní : Cti otce i matku svou, aby se ti dobře vedlo a dobře ti bylo na zemi. V tom samém přikázání jsou odplata i trest zároveň obsaženy. Totiž dítě, které rodiče své clí a miluje, že dlouho živo bude a mnoho hojných darů od Boha obdrží. Naproti tomu, které dítě rodiče své nectí a nemiluje, že dlouho živo také nebude, časné i věčné blaženosti zbaveno bude. Tak toto, milý synu, vždycky na paměti mějte! Rodiče své ctěte a milujte, je nikdy nezarmucujte, tak abyste počten býti mohl do synů hodných a odplata vaše aby byla hojná tam na věčnosti. (To jest v domě ženicha). Nic krásnějšího a ve všech věcech ušlechtilejšího není nad spokojený a svorný stav manželský, to jest, kteří manželé v lásce a svornosti živi jsou, rodiče své ctějí a o ně se starají. Takoví manželé jsou jako olivy a rodiče jejich dočkají se na nich radostí a potěšení. Naproti tomu není nic strašnějšího a ukrutnějšího nad nesvorný stav manželský. Neboť kdo vysloví, aneb pérem vypíše všecky hrůzy, které pocházejí z nesvorného manželství. Což aby se nestalo, pane ženichu, musíte předně