kdyby se jí podobná nehoda byla nestala. Když totiž do tohoto šenkov-ního domu kráčeti mínila, nešťastnou náhodou její šrajloflička se jí z kapsy vysmekla a se pootevřela, co drobné a stříbrné peníze byly, se rozkutálely a papírové vítr všecky rozfukal. Tak to již sám uznat musíte, že při nejlepší vůli se s vámi vyrovnat nemůže.

Odpověď: Mnohováženy pane družbo, vy nám vědomost dáváte, že se paní nevěstě taková zlá příhoda stala, že se jí peněženka pootevřela, vítr že jí její panenky rozházel. Nám proto kranfleky neodpadaly, ani nám vítr čepice z hlavy nepobral, kdyby si byla paní nevěsta takhle se zámečkem peněženku zaopatřila, anebo kdyby ji byla aspoň šňůrkou ¦zavázala, tak by jí byl větříček její panenky nerozházel.

Dále vy nám přednášíte, že když se v této počestné obci nějaká svatba koná, že paní nevěsta se svýma sloužícíma to jest s paní starou svatbí a se svýma překrásnejma drůžičkama u tohoto stolku své pose zení mívá. 'My ale, jakožto lidé neznámí, ten zdejší obyčej rušit a zastavovat nemíníme. Já se konečné obávám, bych s naším dlouhým rozmlouváním některému z těchto počestných pánů hostů obtížným nebyl, tak aby mne konečně někdo z tohoto šenkovního domu ven nevystrčil. Tak jest-li se paní nevěsta s důstatečnou atestacej proukázati může, a vy všechny ty předepsané výminky na sebe přijímáte, my chceme uctivě ustoupiti.

Říkání čtvrté: Za důkaz, že naše paní nevěsta pouhou pravdu mluví, opatřila si jakousi listinu, na které jsou podepsaný většinou mrtví svědkové, a která má takovou moc do sebe, že když ji někdo jednou přečte, kdyby byl sebe učenější, vícekrát ji číst nemůže. Tak si ji důkladně přečtěte.

Odpověď: Mně mnohováženy pane družbo, pravda, že je třikrát šest osmnáct a když šest odtáhneme, ostane dvanáct. Já si ale přece myslím, aby si byla paní nevěsta pro takovou atestaci tak důstatečnej bargament zaopatřila, aby ho mohl každý pohodlně přečísti. Nám, co pak nám na tom docela nic nezáleží, poněváě my jsme lidé učený: my umíme chodit chorvátsky, jíst německy a mluvit česky! Tak nebudeme-li ji (atestaci) moci u tohoto stolečku pohodlně přečíst, tak ji snad po-Chorvatsku odnesem, po němečku ji přečtem a po česku jak vám, tak paní nevěstě uctivě děkujem a podáním rukouch to stvrdíme.

1791 d. 1 dubna v Horním Újezdě. Učitel Josef Braun žádá vrchního za pomoc, aby sousedé dluh svůj jemu zaplatili. — Jejich Milost pane vrchní! Níže psaný žádá by Jejich Milost prozbu a žádost vyslyšely, poněvaé po mnohým přihlášení a poručení, bych k vypokojení