Předchozí 0333 Následující
str. 325

nezasklená; tudy a dveřmi uchází plno kouře; dýmena jsou všechny mědličky hodně načichlé. —

Běda tomu mužskému, který jde, že musí, mimo konopickou ! Tu se všechny naň vyhrnou s velkým křikem, začerní jej a vůbec »zvochlují«, že to cítí kolik dní! Vyprávěl mi o tom jeden z těch starých, rázovitých horalů, který rozumí ještě >špásu a dovede jej taky provect:« Tak dyž sem šel jednou kolem, totiž jsem šel na práci, teď na mě vyskočily, ale víme, celá kumpanije! — To byla komedije, sakvajc — tenkrát! — Jo zatrajckaně! To se stalo jako každýmu, nejen mně! Najednou hodily mi přes kříž kousky lenu, koukal sem jak blázen, ale už sem to znal! Tak se ptám, >co že chlějí?« A že vím, co se patří! To chtěly jako na kořalku ňáký šestáky — tak sem jim taky dal a za to sem dostal ten len, ten sem si moch sebrať. Jó, sakvaje, tohle holt udělaly mockrát! To si tak vybíraly na tu muziko — konopickou. — >A to tolik vybraly,* ptám se já? Hm, vybraly, nevybraly ... to už na to máji taky peníze. Tak si nakoupí kořalky, nalejou si ji do lahviček a teď dou do konopice. Muzikanty si samy taky zjednaly k tej muzice — konopickej. Teďka to je to hlavní, co dělají! V konopickej jedna se přistrojí za ženicha, jedna za nevěstu. Nevešla ta přede v konopici na kolovrate a nejičkom holt pro ně přídou s muzikou. Tam se dělají hlouposti, vona holt nechce jíC tomu ženichovi, že von se jí špatně chová a že nepude a teďka mu^í ženich prosiť. To je jako opravducký, dyž de ženir-h pro nevěstu, dyž se de ženit. Ty vostatní ty máji udělaný máječek, to je takový jak sou holt ty máječky na Jezule (vánoční stromek), navěsí na něj (je z jedličky) pantlčky, cukroví a takový ostatní věci. Ta, co je kurážná, ta veme majíček, musí s nim tancovať, skákať, no komedije provádět, vylitovať jako blázen — no dělá jako »hloupatou«. A to dou teď do hospody. Ale to sem zapomenul, že pro nekerý dou s muzikantoma, pro ty lepší, do stavení a potom dyž jsou sejitý^ tak dou do tý konopice. A dyž dou do hospody, to lítají skleničky taky přes střechy. To mají v nich kořalku, nekerá taky jen vodu, tať je zatra lacinější! a to pijou a tlučou s tím a zpívaji, muziky hrajou, to celá ves je na nohou. Dyž přidou do hospody to jim šenkýř zavře dvéře a tu voni zpívají:

Panímámo šenkýřovic otevřete vrata, my vám nesem máječek ze samého zlata.



Panímáma ven nevyšla, vyšel jen pantáta; ten se hned usmíval, jak viděl děvčata.

Potom jim dá šenkýř pivo pít a pustí je do šenkovny. A potom hned zas začnou inou písničku zpívať:

My máme máječek pěkně zelený, sou na něm jablíčka pěkně červený.



Kdo si ho utrhne, at si ho nechá, hrajte nám muziky pěkně do kola.

Teď muzikanti začnou hrát do kola. A to tu, co má jako ten máječek, popadne iná a už s ní tančí, jen to lítá. A potom zas chylnou


Předchozí   Následující