jedna druhou a tancujou spolu, ne s muskejma, vokolo tý, co má máječek. A to tancujou, víme, že se člověku hlava točí, jako čertice. Až dyž toho máji dost, tak přestanou, napijou a teprvejc potom tancujou s muskejma. To mají vo konopickej všechno právo. Samy si holt dou pro muský. Zatra, to musejí mušky bejt v koutě a ani nedutať, ženský si samy vy-bíraji a to oni nesmí z vostatních vesnic holky tancovať, to jen když jí domácí dá hocha. Voni samy taky dávají muskejm napít, no jako holt vo inej muzice dávaji jim, vo konopickej muský dělají ženský a ty zas muský. To je svět celej převrácenej. Muskej by dostal, dyby šel sám vod sebe tancovať. A to se pozná, kdo má koho.rád, vlastně jako kerá ženská, kerýho muskýho — vona pro něj častějc chodí a to už sme doma ! To jako já, z tý konopický, to byla moje svarba. Tenkrát to sem byl chlapík a moje bába byla taky inačí holka než dnes! To pro mě několikrát šla k tanci, já drošku měl jako v hlavě a tak se mi holt sakvamejcky zalíbila a tak dyž sem s ní holt tancoval, dám jí z ničehož nic — no — hubičku ! Takovou jsem ji vlepil! No eště dneska to cítím ! Zatra ! Ale jo ! To sem si dal! Hned sem ji dostal nazpátek, ale vona ji vlepila takou, až sem odlítnul a to se mi jen zaiskřilo ve vočích. Takovou mi střihla, že sem nevěděl ani kde sem. Jó, to vo konopickej, to sou ženský páni, to musí bejt muský rádi, dyž je vemou k tanci. Samy si muziky taky platí. No, holt, ženská je ženská, v šenkovně sem dostal, jak už povídal, ale potom venku sem hubiček dostal, kolik sem chtěl, to sem byl ščasnější! No a byla z toho svarba ! Jó byla! A to tak tancujou až přejs půlnoc, dokyt holt chtějí, do libosti jejich. A dyž toho máji dost, to si zas zazpívají, a voni teda zpívají před muzikantoma samy, ne muský a to tohle na konec si dojdou pro ten máječek, kerej schovaly, a teď si zazpívají ňákou do kola a potom fik! se stromečkem mezi muzikanty ! A ty si to voberou potom. Muzikanti jim zahrajou, voni zas tancujou sami se sebou, ne s muskejma, ty jen se dívají a to zas tancujou, až toho máji jó dost, až se všechno vod nich točí, těma flandama by porazily, no až je hřibet bolí, tak potom dost a teď zazpívali, to sem měl říc před tímhle, že to jako pouštějí: |

Potom zazpívají tohle ještě domácím: Domácí mládenci ... A teď je to už muskejch, už si choději pro holky, a to už sou páni. Že je ale brzy po všom! No, a to je ta >konopická« u nás.