0335

str. 327 Ta švarná dívčina, ta je vám samá lež, ta vodí hochy za sebou až na vysokou věž. Když je tam vyvede, tak se jim počne smát; praví, že se jí nelíbí mládence milovat. Mládence miluje, k muzice přece jde, aby lásku rozjařila při tanci v hospodě. A když potancuje, tak se jim počne smát, praví, že se ji to líbí mládence milovat. Jakej by milej by], aby on ve vsi byl, aby se k svěj milej nepodíval. On se k ní podívá, pár hubiček jí dá a pak se jí zeptá, jak pak se má? Já se mám tak hezky jako hrách u cesty, kdo přijde utrhne, odejde zas. Okolo Vyškova teče čistá voda, napi se, Pepíčku, ta je dobrá. Já sem se té vody, já taky napila, při tom si Pepíčka namluvila. Co se mě líbilo u mého Pepíčka, ta jeho hlavička načesaná. Cisky načesané, oči přimodralé, to dycky těšilo srdce moje Kdybych já věděla, co můj milý dělá, byla bych o mnoho veseleiší. Sedí na stoličce, drží péro v ruce, píše pozdravení svěj Mařence. Že ji pozdravuje, za lásku děkuje, za její falešné milování. Vy sedláci málo dbáte, jen když máte muziku; peníze si naděláte ze starých záblatníků.*) Každá tu má potěšení, jen já ho tu nemám, ach, co já se, přesmutná, po nňm nahlídám. Jiné všecko potěšení platné mně nic není, když tu moje potěšení, můj Pepíček, není. Daleko široko jsou vyškovské pole; po nich se prochází potěšení moje. Prochází, prochází, pláče a naříká; své bledé ručičky za hlavu zakládá. Není chlapcům co věřit jako štírům, hadům, ti mají pod jazykem devět mázů jedu. Na jazyku mají med a pod jazykem jed, dej si, holka, pozor, aby tě nepodved Jestli on tě podvede, tak si tě neveme, na koníčka vyskočí, šátečkem si zatočí, adije, má znejmilejší, s tebou se loučím. *) Záblatník, hřebík, aby kolo nespadlo s nápravy, aby bláto nepadalo do vnitř, měl hlavu puklicovitou.