Lidová velikonoční modlitbička k jazyku Kristovu, trním probodnutému.

Kresba Z. Laštovky.

V Praze byla vydána r. 1852 tiskem arcibiskupské tiskárny, >v semináři blíž kamenného mostu«, v obvyklé úpravě lidových modlitbiček Švabachových modlitbička k jazyku Kristovu, trním probodnutému. Je to patrně přetisk starší předlohy, v níž ozývá se vliv apokryíických skladeb a legend středověkých o umučení Páně, o podrobnostech, jež byly přidávány k původnímu líčení čtyř evangelií. Text provázen jest na titulní stránce vyobrazením, jež tu připojujeme, a kde rány, trním způsobené, jsou naznačeny. Modlitbička zní doslova takto: Modlitba k jazyka Kristovu, trním probodnutému. Dvojí tajné umučení, které zlý duch z jedné posedlé osoby se přiznati musel, kterým jeden žid, jménem Dany, posedlý byl, kteréžto jest bylo původ umučení Kristova.

První umučení. Když Kristus Pán bičován jest byl, a Maria matka jeho tomu přehroznému divadlu s nevypravitelnou žalostí se dívala, vzal ten žid Dany plnou hrst krve z tekoucích ran Kristových a vhodil je matce Božské v svatou tvář její, od kteréžto také roucho její celé zkr-váceno bylo, což jí takovou žalost způsobilo, že žádný jazyk toho vysloviti nemůže, kdož Marii na tu bolest její připomíná s pobožnou modlitbou a jednou Zdrávas Maria, ten od ní mnohonásobné milosti obdrží.

Druhé umučení. Po bolestném korunování nejmilejšího Spasitele našeho, tak podobný ten bezbožný žid Dany od té koruny trní velký kus odlomil, ř,ía k Ježíšovi: otevři ústa a vylož ven jazyk tvůj, načež brzo uposlechl, tu jemu píchnul ten bezbožník to trní skrz svatý jazyk, skrz a skrz tak, že dobrotivý Spasitel svůj nejsvětější jazyk víc jest zpátky vtáhnouti nemohl, tu ptaje se kněz ducha zlého: jakou tvářnost dělal tehdáž Kristus? í řekl jest ďábel, že jest na toho žida líbezně a přívětivě hleděl a bolestně vzdychal. I řekl kněz ďáblu: I ty nyní vzdychej, jako Kristus Pán lehdáž jest vzdychal, na to poručení kněžské tak přehrozně vzdychal ďábel, že tam všichni příbuzní k žalostné útrpnosti a k hojným slzám pohnuti jsou byli; jinší žid, který to trní v svatém jazyku vězící viděl, pravil jest: to jest nezdvořilé, pročež vytáhl jest to trní z toho jazyka svatého, na zem jím hodil, skrze kteréžto milosrdenství ten žid blahoslavenství věčné dosáhl: dále pravil jest ten proklínaný duch: kdokoliv to neznámé trní pobožně ctí a od Boha skrze to milost žádá, ten ji