str. 347
Okolo Dřinova teče čistá voda, napí se, má milá, že je dobrá. Já sem se tej vody už jednou napila, dyž sem si tě, milej, namluvila.
To si se, Pepičku, pro málo rozhněval, že sem já tě nešla vyprovodit; byla noc tak tmavá, a já sem se bála, že bych sobě mohla moc uškodit.
|
Dřínov. Ema Kohoutová.
Srov. E3 120.
Dr. Jan Zítek:
Pohádka o kocourovi.
Staří kocouři a kočky jsou čarodějníci a čarodějnice, kteří se scházejí v lesích ve svých chalupách k tanci. Proto se jich každý rád zbavuje, škodí lidem, ano je i usmrcují. Jeden veliký pán měl moc starého kocoura, asi patnáct let starého. Jednoho dne jim kocour najednou zmizel a nikdo nevěděl, kam se poděl. Brzy na to jel onen pán na hon na svém koni s velkou družinou. V lese však zabloudil a ne a ne se dostat z lesa ven. Už byla hluboká noc, a pán dosud bloudil. Vylezl na vysoký slrom, spatří-li někde nějaké světlo a — spatřil je, maličké, u veliké dálce. Jel tím směrem, až přišel k lesní chalupě, z níž zaznívala mu hudba vstříc. Měl radost, že našel lidi, veselé lidi a že si tam odpočine. Blíže chalupy uvázal koně a šel se podívat oknem dovnitř. Ale co spatřil?! Samé kocoury a kočky, kteří tančili jako o nějakém bále. Na vyvýšeném místě hráli tancujícím hudebníci-kocouři na housle, trubky, »kladynet« a basu. Dohráli. Tanečnicí přestali tančiti. V tom vystoupil jeden kocour před hudebníky, — a pán poznal, že je to jejich kocour, který se jim před několika dny ztratil. Vše utichlo a dávalo pozor,jak zpívá: Dybych já byl dříve doma nežli můj pán, já bych mojí paní podkousnul škrtán. Sotva že pán tato slova zaslechl, již nečekal dále. V tichosti, aby ho neslyšeli, odvázal koně a rychle uháněl k domovu s koněm skok a skok, jen aby kocour nebyl dříve doma nežli on. U domu ani koně neuvázal, jak chvátal ke své paní. Ale bylo již pozdě. Kocour-čarodějník přišel dříve domů nežli pán. A když tento otevíral dvéře, vyskočil kocour již oknem ven. Prokousl již paní krk tak, že zemřela. (Výheň, Velešín.)
|
