str. 370
Vzadu na temeně čepec doplněn »holubinkou«, totiž stuhou o dyou kličkách a dvou delších koncích, byla-li vázanka z »pentel«, neb o koncích kralších, když holubinka byla z látky bílé. Tylo holubinky, po nichž v naší době celé čepce tak bývají nazývány, byly z pentlí (stuh hedvábných) hlavně u čepců zlatých a stříbrných, bílé u jiných ; později brány i k bílým čepcům vázanky penllové. Kličky holubinek z pentlí byly podkládány tuhým papírem, obyčejně zlatým, nebo zlatým a, červeným, pentle na kličkách, často na šíř dvojnásobné, lemovány po okrajích ozdobně skládanými úzkými stužkami hedvábnými odlišné barvy; střed vázanky vyplněn jest růžicí z téže úzké stuhy, do níž doprostřed přišito kolečko zlatem vyšité. Konce stuh lemovány opět skládankami z úzkých stužek nebo zlatými třásněmi.
Holubinky bílé byly pruhy jemného plátna, zdélí 75 — 90 cm, z nichž také upravena vázanka o dvou kličkách a dvou koncích. Bývaly vyšívány souhlasně s čepcem, k němuž byly určeny. Byly totiž čepce bílé, — hledíme-li ke způsobu práce — buď »kátrové« s holubinkou také >ká-trově« pracovanou, neb »uzlíěkové«, k nimž vázanky byly vyžívány tím způsobem jako zabálky. Než čepce bílé jsou dvojí také tvarem, a to »půlkové«, totiž ze dvou půlí nad temenem sešité, u nichž k líci vynikají »ušička«, nebo >dénkové«, upravené ze tří dílů, dvou stejných k líci a okrouhlého dílu v týle.
Čepce uzlíčkové šity byly z látky dvojité, a to svrchní jemné (kupované), spodní hrubší (plátno domácí). Ornament nakreslený obšit dvojitě štěpem a podložen silnou bavlnou, která byla provlečena mezi obě
