a ustupoval mode městské, a tom obšírnější zmínka stala se již dříve-Tvaru obleku lid venkovský vzdával se rychle, ale jeho veselé barvitosti a lesku hned vzdáti se nedovedl, nýbrž zálibu tuto přenášel i na oděvy po městsku ušité. Zvláště v obcích bohatých dlouho ještě zdobil zlatem některé části svého oděvu. Tak muži nosili čepice městské s páskou zlatem vyšitou nebo s jednotlivými kyticemi, také dlouhé vázanky z pentlí červených nebo modrých mívali ozdobené květem, zlatě vyšitým. Zlatem byly vyšity náprsenky, které nosili, aby zakrývaly část hrubší košile, že místo puntu zaujala městská vesta. Zrovna tak i ženy dávaly si na rukávech košile i na cípu zabálky vyšiti květ zlatem, fěrtoch měl ozdobu provedenou zlatou nití, a šmizetka, která vystřídala dřívější radlíěku, měla

íce nebo méně zlatem vyšitý límec a pruh na prsou, v Toto honosné krášlení šatu jest posledním zábleskem svérázného

určování okrasy kroje; potom již nadobro zavládá jednotvárná móda městská

Jak těžko začasté bývalo i v dobách dávno minulých náruživému hráči, aby peníze si opatřil, toho příklad podává zápis v Registrech přiznání se ke dluhům před písaři kanceláře Pražské z let 1532 — 1540 ze dne 10. července 1534. Dva židé z Prahy půjčují svému souvěrci z Kolína 5 zl. uherských jen pod tou podmínkou, když do smrti své více hráti nebude ani sám za sebe, ani za jiného, ani jiného za sebe hráti nenechá. Kdyby slib tento nezdržel, propadá pokutě 100 kop grošů českých, které ihned hotově splatiti musí. Poučný zápis ten zní doslovně takto : >Feria VI post Johannis Hus [10 července] 1534. Zalman Chrt, bratr Kyvů, žid z Kolína přiznal se před námi v kancelláři pražské písaři, že jest přijal pět zlatých uherských od Majera Muňky a Izáka Máje židuov z Prahy na ten spuosob, aby více od datum zápisu v žádnu hru bez výminky sám za se ani za žádného jiného a též ani jiný aby se zaň nevskládal ve hru ani zaň nehrál až do smrti své. A jestliže by hrál a usvědčen byl, v to se dobrovolně podvolil, že jim neb jednomu z nich chce jménem pokuty propadnuti a tak dlužen býti sto kop grošuov českých ; a ty má a slibuje do slunce západu, jakž by to naň zvěděli aneb dovedli, dáti. Pakli by toho neučinil, v to se podvolil, aby jeho právem městským z těch sta kop grošuov českých napomenuli, tak jakoby všecko právo na vrch vyšlo, a hotovými penězi, jako by jemu hotových sto kop puojčili, a ničímž jiným má jim zaplatiti, nic si ku pomoci neberúce. A jestliže by se to kdy stalo, že by židé nadepsaní oba spolu neb jeden z nich Zalmanovi to propustili, aby hráti mohl, a hrál, toho sobě Zalman ku pomoci proti tomuto podvolení bráti nemá a nebude motei. A oni zase slíbili pod najvyšším závazkem Zalmanovi, že jemu hry ani oba spolu ani jeden z nich propustiti nemají. A tento zápis déle státi nemá než do smrti Zalmana Chrta.«