Pěkné barvení vajec bez velikého umění a útrat.

Pod tímto názvem zapsal si v první polovici XIX. věku Ant. Durdík v rukopise bibliotheky Musea král. Českého, pojmenovaném »Sbírka z českých novin a zvláštností*, sign. I. H. 7. návod zajímavý i prakticky osvědčený o barvení kraslic na velikonoce. Píše doslova:

Na vejvaru rozličné trávy, v nějž se přidá trochu kamence (ledku), dostávají temnější nebo plavější zeleno. Když lupeny buď z kopřiv neb jakékoli trávy se na ně obváže a v tom se tak vařejí třeba jen ve vodě s kamencem, doslávají zeleno krásně proužnaté.

K červené barvě bere se spravedlivé fernambukové dřevo, jež z polední Ameriky přichází a drobně rozsekané se prodává. To vaří se s pivem anebo octem a trochem tlučeného kamence. V to teprva vložejí se vejce, ponechají se barvu chytit a pak na tvrdo se v ní uvařejí. Vyndané natřou se jakous mastnotou a jakýmsi šátkem osušejí. Před každým barvením musí se vejce dobře očistit, by žádné špíny nebo mastnoty na něm nebylo.

Na modro vezme se modré dřevo, jenž někdy omylem nebo podvodem také za červený fernambuk se dostává, a dělá se s ním jako s předešlým.

Namodrale a trochu hnědě kdo chce barvit, do modré předešlé přidá jen trochu luhu (vejvaru z popele).

Žlutá barva dělá se z kůry planého jabloně, jenž v nitře při dřevě jako lejko.

Barevné strakatiny způsobují se, když z cibulových slupek, z pivoňkových neb jiných květných lupenů, z rozličných zelených listů a čehokoliv, co barví, vystříhané písmeny, hvězdičky a jiné okrasy ob-ložejí se^po vejci, buď nití připevnějí, nebo tak obložené zavine se do řídké plínky a ve vodě, v níž trochu kamence, na tvrdo uvaří.

Aby barevné vejce mělo po sobě rozličné větavky nebo met-ličky, na bílé obváže se čerstvá nať petržele neb jiné drobné rostlinky; pak dá se do libosti do jakékoli barvy.

Pomíšeně rozličná barevnost mramorová dostává se, když vejce rozlično barevným rozškubaným hedvábím odložené, v řídké plátno zaobalené, ve vodě s kamencem se uvaří.

Na barevném vejci bílé písmo neb jakékoli rejsování dělá se hlodavkou (Scheidewasser), do níž se péro co do inkoustu omáčí. Kdo chce na vejce co napsat, co ne na vejci na skořepině, nýbrž až po oloupnutí na bílku by se mělo znát; ten na prášek utluč jalovcovou kulinku, rozdělej prudkým vinným octem, přidej trochu kamence a touto hnědou barvou piš na syrovém vejci, nech uschnout a pak uvař v solené. Písmo na skořepině se ztratí a spatří se pod ní.