měli to umělci středověku často ve zp&sobu, biblické neb svaté osoby do kroje ošatit, jaký právě v tom věku se nosil a panoval. Z té samé příčiny je také zapotřebí, aby se ke kopiím z kancionálu mdlé vysvětlení přidalo o malíři, a ve kterém roce kniha vyhotovena byla, také dodatek o formátu papíru neb pergamente, o vazbě, ingoustu a barvách bývá potřebný a ponaučný; pak teprva bude možná sestavit dobrou a úplnou historii slovanského umění vůbec a českého malířství zvláště, a nabudeme tím důkazů, že Slovanstvo nejenom v poesii a hudbě, nýbrž také v malířství mnohý krásný a vzácný plod chová; pro historické dráma a historický román jsou tyto studie nevyhnutelnou potřebou, kéž by se tedy naši dramatičtí básníci, jako Klicpera, Wenzig, Tyl, Svoboda a j. toho ujali!

Do nahoře udaných míst nesahá ruka umělců Pražských. Činí se tedy tímto uctivá prosba od Slovanské Lípy ke všem umělcům a u věci té zběhlým mužům po Čechách, na Moravě, Slezsku a ve Vídni, aby výkresy a popisy takové zhotovili a Slovanské Lípě do Prahy (Betlémský Plácek č. 258) zaslati sobě neobtěžovali. Dělá se to též hlavně i z toho ohledu, jak jsme již podotkli, že byť se všeho k žádnému cíli a konci upotřebiti nemohlo, přece by sbírka národních krojů (zde arci nejvíce minulých věků) rozmnožena a v českém národním Museum složena býti mohla. Na všecky vlastimilý klade se v ohledu tom plná naděje.

V Praze dne 28. srpna 1848.

Od výboru Slovanské Lípy, pro uspořádání národního kroje slovanského.

Upravuji tu lidový zvyk z okolí Uherského Hradiště (Český Lid« II.) pro obce »Baráčnické<. Pořadatele upozorňuji na skupinu figurín »Jízda králů* v Národopisném museu v Kinské zahradě na Smíchově a na vyobrazení »Jízdy králů« ve sborníku »Český Lid* ročník II. 1893 a ročník XV. č. 6. (na Slovácku).

Osoby: Král, I. pobočník, II. pobočník, mladí bezvousí hoSi oděni v slovácký kroj dívčí (bílý), ověnčeni bohatě kvítím a pentlemi tak, že obličej, zejména krále, jest pentlemi téměř zastřen. Král má v ústech růži, nemluví, ruce má opřeny o bok a koně neřídí. Aby kůň jeho mohl býti řízen, spojen jest červenými řemínky ke koňům obou pobočníků, kteří jedou po obou stranách. Pobočníci mají po vojensku tasené šavle.

1. Praporečník (má v ruce červenobílý prapor). 1. Trubač (s polnicí).

2. Vyvolávací (nejkurážnější a vtipní hoši). 2.' Výběrčí (každý má pokladničku). 4. Jezdci (s tasenými šavlemi). Všickni tito jezdci oděni jsou v nejlepší malebné kroje slováckých šohajů, okrášleni kvítím a stuhami. Výzdobě koní musí se věnovati největší péče, hřívy spleteny jsou