Vojenské písně slovenské.

Čie sú to rolenky neorané, mojjého tatíčka zanedbané.

Já som ich pooral, ale málo, len sa mi kolečko polámalo.

Ked sa si zlámalo, daj si spravit, kebych sa ta, synku, mohél zbavit.

Vy sa ma, tatíčko, nezbavíte, dokál ma na vojnu nezadáte.

Ked ma nezadáte, zadám sa sám, sannem (sadnem) na koníčka, budem

husar.

Budem si koníčka pošlahávat a k švarným dziéčencom chodzievávat.

*

Bodaj sa zlámala, tá vojanská miera, pod kerú mi zalí (vzali), hej, mojjého frajjéra.

A ked mi ho žali, hned ho ostřihali, jeho zuté (žité) vlásky, hej, po vodze plývaly.

Plyte, vlásky, plyte, kolem dokolečka, azdaj vás uvidzi, hej, moja frajjérečka.

Na cichém (tichom) Dunaji milá šaty pere, ona sa čuduje, hej, čo po vodze tene.

A to tenú vlásky mojjého milého, ach, čo budem robit, hej pre Boha živého.

Ked já budem maširuvat,

milá ma, dám si pekne koná kuvat,

frajjérečka moja. Na podkovce zlaté klínce,

milá má, zanechám ta, moje srcce.

frajjérečka moja. Budeš plakat, aj naříkat,

milá má, budeš ty mne listy písat,

frajjérečka moja. Budeš písat na papiery

milá má,

pri keréj son konpánii, frajjérečka moja. Budeš písat zlatým perom,

milá má,

pod kerým som oficierom frajjérečka moja.

*

Na cichém Dunaji, ej, kačeny sa peru.

Vezni, Janko, flintu, ej, zastřel volakeru.

Tebe bude masso, ej a mne drobné peří.

Aby sme vedzeli, ej, dze budeme kerý. Ty budeš na vojně, ej, a já čirém poli.

Ach, Bože, prebože, ej, hlavenka ma bolí

Hlavenka, hlavo má, ej, už ma tolko nebol.

Lebo mi odpanni, ej, lebo sa mi zahoj.

Jindř. Bačovský:

Ochrana před zloději a vyzrazení.

Jistý a neomylný prostředek proti »nenechavcům*, kterého užívali staří v Bestvině na Chotěbořsku, vypsal jsem si z poznámek kmotřička p. Krupičky. Nejvíce ruku Páně otevřenou spatřují zloději v lese, na poli a jeho úrodě. Proti polním zlodějům těžko se hospodáři ubrániti. Hospodář obcházeje pozemky, jež chce míti bezpečny proti výpravám zlo-

dějským, říká: "Sedělo třicet tři andělů na trůně nebeském a naší nej-