dokonce nic. I často před tím dnem aneb po něm pršky se začínají a trvají někdy čtyřidcet, někdy padesát, deset, patnáct, dvadceti dní; a někdy byť celý den okolo tolio času se déšť ukázal, však jiné dni se nespatřuje. Hvězdáři tuto příčinu toho kladou, když slunce ty dni zběhne se s jistým spojením hvězd řečeným Plejades a ještě s jednou planetou, tehdy od začátku toho spojení až do skonání jeho že vlhké časy a deště bývají. A tak lid sprostný v tom se mejlí, že berou den jistý místo nejistýho.* Zajímavý výklad jeho dosvědčuje snahu, vysvětliti přirozenou možnost dešťů v ten čas.22)

Ještě v jedné pranostice selské,'tištěné skoro před devadesáti lety, četl jsem: »Tak jak na sv. Medarda hromuje, tak prý, celý měsíc hromuje, co se též o sv. Janu praví: Obojí jest pravda,« dodává upřímně vydavatel knížky té.23)

Každý .uzná zajisté, že nelze obhájiti domněnky zděděné po předcích, jakoby teprve po smrti sv. Medarda den ten byl kritickým a obávaným ; to jest nepopiratelně vybájeno ze zbožné legend-y. Pršelo častokráte, ba nesčíslněkráte již před narozením sv. Medarda, pršelo vždy, když příroda byla dosti připravena k dešti a bude tomu tak po věky. Parna v tu dobu mohou vždy vyssáti tolik par, aby nastaly deště vytrvalé. Poněvadž prostí předkové naši právě tak jako národové jiní sledovali bedlivě úkazy opakující se v určitých dobách, nemohlo ovšem ujíti pozornosti jejich, že právě v prvních dnech červnových okolo sv. Medarda, někdy dokonce zrovna v ten den začal vydatný déšť; neumějíce si to pak vysvětliti, navázali pozorování své k legendě a pověře, jako by déšť toho dne měl v zápětí deště trvající určitou dobu.

»Když na sv. Medarda, Jana a Navštívení Panny Marie prší, má 40 dní, a když na den sedm bratří prší, má pršeti sedm neděl* Tak zapsal Jan Javornický, ale hned k tomu připojil úsudek svůj, vlastně odsouzení té pověry: »Já tomu nevěřím, protože se to za řadu mého dlouhého hospodaření mnohokrát nevyplnilo. Jestliže ale za zimu nashromážděné páry potom v dešti dlouhý čas se spouštějí a na den některého svatého prší, to všecko věc přirozená, žádného pravidla nemající.*24)

Některá léta skutečně dalo se do deště na sv. Medarda nebo okolo něho a pršelo dlouho; to ovšem posilovalo a utvrzovalo jen pověrečnou víru lidu. Uvádíme několik dokladů, jak nám přišly namátkou do péra. Tak na př. v Kalendáři Veleslavínově čteme při roce 1569, že »toho dne pršeti začalo a pršelo téměř ten celý měsíc bez přestání. Z toho se řeka u Prahy rozvodnila, tak že Bradáči, kterýž jest pod mostem na Špitále