vytesán, oči zatopila. Trvala ta voda až do pondélího po S. Vítu, XX. dne června a teprv ji v outerý ubývati počalo*.25)

Po 10 letech, jak poznamenal Štelcar Želetavský, 1. P. 1579 v neděli na den sv. Medarda hrom, anjel zlý, v městě Benešově udeřil na kostel v hřmotu velikém, až kněz s lidem padl na zemi, byl jako veliká koule a vypouštěje z sebe oheň jiskrnatý, valil se na hrob p. Jana z Šternberka, jehož kus urazil. Odtud po cihlách kulil se skrze nohy Jana Sýkory kostelníka do kaple a dal se do almary, v níž na mnoha místech propálil příkrov aksamitový a tři voměrály od vornátu.26)

Václav Břežan zapsal též několik zpráv památných toho druhu. Léta 1587 »hned s počátku toho měsíce června a zvlášť při sv. Medardu velicí dešťové byli a odtud náramné rozvodnění přišlo ; Soběslavským na rybnících obecních za mnoho set škody stalo se a mnoho ryb ušlo, nebo na zimu měly sloveny býti.«'i7) Hned roku potomního 1588 bylo v týž čas ještě hůře. »V pondělí den S. Medarda byla veliká voda na řece Vltavě u Prahy i jinde po vší České zemi, kterážto rozmohši se z ustavičných dešťův, kteříž několik dní pořád pršeli, mnohé nenabyté škody lidem na dříví, na polích, na osení, na lukách, na zahradách, zvláště pak u Hory při Pachu zbořením domů a zatopením lidí, skrze náhlé stržení rybníků zdělala.*28) Zajímavo jest, že po desíti letech zas dvě léta po sobě bylo bouřlivo ve dnech okolo sv. Medarda, jak zaznamenal Břežan. Roku 1597 »10. iunii v outerý po sv. Medardu v Praze veliký příval s krupami spadl, že v některých ulicích voda šla do kolenou.*29) Léta pak 1598 dne »9. iunii v pondělí den památný sv. Medarda aneb po třetí neděli po sv. Trojici díl města Soběslave ohněm zkažen, totižto v městě i se branou Táborskou 43 domy a na předměstí 24« ... a to vše ve dvou hodinách; >nebo nebylo možné pro veliký vítr a prudkost ohně k hájení přistoupiti*. Nářek a pláč zvyšovaly hrůzu toho dne . . . »a kdyby, milostivý pane, pán bůh na nás tak milostivě se ohlednouti neráčil, propůjčiv nám v ten největší oheň hojného deště, bylo by snad město i chrám páně do gruntu vyhořelo.« Tak psali Soběslavští panu Petru Vokovi, vladaři domu Rožmberského, jimž ten déšť přece jen -pomohl v neštěstí jejich.30)

Nedlouho potom sv. Medard přinesl opravdu těžkou pohromu celé vlasti naší, neboť »téhož léta 1601 při času s. Víta z častých a velikých pršek a to ode dne s. Medarda začatých taková veliká povodeň přišla, že netoliko zde při městě, ale i po všem království českém na trávách ještě neposečených (kteréž potom k užitku přivedeny býti nemohly) zna-manitou škodu učinila. Pán Bůh s námi.*31) Dočtli jsme se toho v Pamětích Plzeňských Šimona Plachého.