Klademe sem ještě jednu zprávu Březatiovu k roku 1606. »Julii 22. od sv. Medarda vždy pršky, sotva jeden den vybraný bez deště ; lidé těžko klidili sena i obilí. U Třeboně na rybnících rozvodnění; nebo v sobotu den památný Máří Magdaleny na neděli v noci velmi pršelo. A pro rybník Svět byli jsme v strachu.*32)

Výpisky těmito ukázali jsme, že skutečně na sv. Medarda nebo kolem něho spustily se mnohdy prudké deště, o nichž máme zprávy jen nahodilé tu i tam a jistě dala by se jich shledati celá řada z různých pamětí, zvláště pak ze zápisů kalendářských. Že předkové naši očekávali na sv. Medarda spíše déšť než pěkné počasí, vysvítá též z Březana, který nezapomněl zvěčniti tento den i tenkráte, když nepršelo. Tak na př. léta 1582 dne >8. Junii, jinak den sv. Medarda, kterýž (jakož Římané chtějí) deštěm vládne, byl ten den jasný bez deště.*33) Zmínka podobná vklouzla mu do péra ještě při roce 1591 : >8. dne Junii, jinak v sobotu památky Medarda, když byl pěkný čas . . . «34)

Zvláštní a hrůzyplný byl déšť 1. 1553, neboť >toho dne okolo Lipska v Míšni krví pršelo.*35) Zprávu o něm pojali jsme sem i proto, že tenkráte takové a jiné úkazy přírodní pokládány byly za praesagia, čili zlá znamení. Zkoumáním přírodozpytců za naší doby ukázalo se však, že strachy takové přivodil nevinný Ghlamydococcus pluvialis A. Braun (Hae-matococcus lacustris) z rodu drobnohledných ústrojenců, postavení dosud sporného, pohybujícího se na rozhraní světa živočišného a rostlinného. Objevuje se místy periodicky v kalužích s vodou dešťovou, již zbanuje zeleně nebo červeně. Někdy vyskytuje se náhle po dešti a vyvolává úkaz, zvaný »krvavý déšť«36), nevysvětlitelný za starodávna a pokládaný tudíž za zázračný a výstražný pokyn hříšnému lidu. Jindy bývají běláskové ovocní původci krvavých skvrn, v nichž lidé vidí stopy krvavého deště ; motýli probravše se toliž z kukly vypouštějí několik kapek červené tekutiny.

Vrátíme se nyní po tomto vysvětlení k památnému dni sv. Medarda. Má totiž také dobrý zvuk v pranostice lidové, pokud jde o setbu. Na Hořicku mají za to, že na sv. Medarda setý len bývá nejlepší, Říkávají tam též: Kdo na Medarda roli zdělává, ten hodně lnu a zelí mívá.37) V okolí Staré Říše na Moravě tvrdí, že síti len jest nejlépe o dni sv. Medarda,38) což jest známo i v Prusku východním.31*)