mi zdá, nehodláš už do Poříče a do Střížkova? — Dora pojede v neděli neb v pondělí do Bydžova, oni by se zlobili, kdyby tam ani nepřijela, ale nezůstane tam dlouho a potom nebude-li to nic koštovat, neboť koštovala ta cesta hodně. Táta snad také přijede už ke konci měsíce a potom já bych ráda ven a skoro nejraději k Domažlicům; Dora byla na Riesenberku na honbě na veverky a tuze se jí tam u myslivců líbilo a kroj lidu okolo Plzně, kde právě byly. — Pan baron dosud nepsal a Staněk tu není jen v neděli. — Byla jsem také onehdy u p. Vojtěcha Fingerhuta a on u nás a také mi přinesl lístek do divadla. — Až přijdeš domů, dovedu Tě k němu a podíváš se na jeho krásnou sbírku stereo-skopických obrazů a photografií a mapy anglické, knihy a illustrované anglické Noviny. — To je jiný člověk než Ferda. Zdálo se mi ty dni, že jsem se za Tebou dívala, jako bysi odcházel a měl jsi u bot hrozné veliké paty, a jako lodě vyhlížely, že jsi sotva v nich nohy táhl. — Jen když po tóm Labi jezdíš, dej pozor a při koupání; zde se po sobě kolik lidí i jeden z nejvýbornějších plavců, mladý kupecký syn, utopili. — Manky vyhlíží o deset procent horší, než když jela ven. Zuzl dostala službu na Vyšehradě u jednoho uzenáře. — Co pak R. — Od kohopak jsi čekal list, z Libiše? — Já sotva do Lobkovic pojedu, paní Palacká tam není ani Riegrová. — Ráda bych Tě už zase viděla, ale lépe přece, když ještě zůstaneš, kde se máš dobře. — Pan Klíč nebyl od té doby u nás. čerti vědí, co myslí s tím obrazem a nevím, kam pro něho vzkázat. — Líbám Tě srdečně! Buď zdráv! Posílám Ti mark. —Piš brzy.

Když po roce 1848 přestala robota a selský stav se stal samostatným, tu se bývalí starostové obecní či rychtáři styděli za posa-vadní titul svůj a oblíbili si název nový, »pan přednosta* nebo »pan představený*. Lidé je tituly žádanými poctívali, ale po straně se jim posmívali, o čemž svědčí tato uvedená píseň, kteráž »má svou notu«: Nynější časy káva je dražší, každý přednosta míti ji musí k snídani talířek jak na vědro dřízek, rohlíků nůši. — Každá ta paní je parádnice, už nechce nosit černé střevíce, jen nohy outlounké jako opice. — Krejčí mívají s nimi soužení, že mají velké tažení; chtějí kaeabajku z krátkého kabátku bez nastavení. — Šel jsem k přednostu, paní míchala zelí, brambory. Já se zdvořile ptám, je-li doma pán. Ona — že není. — Děvečka praví: »Jděte nahoru, pán je v pokoji, strouhá rozvoru.* Paní to slyšela, děvečku plísnila: » Děláš mu hanbu.« — Jeden přednosta šel si na jarmark, šel si kupovat sukno na kabát. Soukeník mu praví: »Tohle to šedivý, to má sedlák rád.« »Co pak, ty nuzáku, rovnáš mě k sedláku ! Jsem představený!« — Počkejte, sedláci, počkejte drobet, co na vás přijde, budete vidět. Burnusy prodáte, šerkové šít dáte a byty na tret!