Dorota Jinová Pacovská.

26. Dorota Jinová píše, že jí vojáci tři hrotídy másla vzali, a co čeledi na výživu vydává. Do Pacova ze voziti nemůže, že tam kradou, pak co soli vydala, kůže židu jak prodala. Psáno v Táboře 23 máje 1645. V. Mti urozená paní, paní mně milostivá! Byla sem v Radeníně 16. máje, zase sem se vypravila do Tábora 20. máje. V. Mti m. p. tak a nejinač ten dobytek j, m. paní Kapounovy jest dodán, jak jesti bylo psáno. To sem něco chvátaje vaší Mti napsala s omylem, což všecko ráčíte míti na lejstříčku poznamenáno, co sem tak učinila. V. Mti m. p. psala sem V. Mti, že sou vojáci vzali tři hroudy, tak jak sem dostala poznamenání, když sem se ptala, byvši v Radeníně, kde sou děli Chustnickou hroudu, povídali, že ji s tima třema poslali. Já nevěděla jen o třech a nemyslila sem o víc. Na měsíc vzali z Bělý hroudu. Co sem byla v Radeníně, dostala sem másla ze dvoru půl dvanácte hroudy, naložila sem tunu, ostatek sem sebou vzala, na mast sem vzala tři libry, na voponcovou a rakovou děvkám sem dala pět věrdunků a pasákům jak jim obyčejně se dává ve dvou nedělích sami pro maštění. V Táboře vzala sem másla tři libry. Másla již máme štyry hroudy plný, pátou tunu doložím půl hrudou. V. Mti m. p. nebude se moci do Tábora máslo v hrudách dodávati, tak převelice kradou a loupí, nic do města nemohu dodávati. Abych mohla domu každej tejden, bylo by hrubě dobře, složila bych do tuny a s tunou bych sebou to pěkně přivezla. Pánbů račiž sám na to popatřiti, zlý v dobrý proměniti. Ten dobyteček přemile by se na dojivo opravoval, obvzláštně u nás aby byla věrnost. Drobet šafářtice zatrhá psinou, má předpovědíno. Mlíka nahoru sobě brali veliký hrnce, nechali deseti žejdlíků, spatřila sem to. Jak sem přijela, šla sem do mlíčníka, tu sem je hrozně vylála. V. Mti m. p. přerozkošný voseníčka všudy vokolo dvora jměti ráčíte. Vaření sem dala vypleti, leny též, tento tejden plejí býlší. V. Mti nyní doma ještě se shledalo zadního semene půl strycha, dala sem je vyseti u Ghustnice. V. Mti m. p. od neška v týmdni ovčáci začnou i ovečky dojiti, pánbů račiž dáti pokoj, neobmeškala bych tam se přibrati. Chustnickýmu s Tábora dala sem bečku soli z Radenína dvě měřice, našemu radenínskýmu též dala s Tábora bečku soli, též sem vzala s Tábora na sejry Zuzaně bečku soli, v Táboře sem též dala jednu bečku soli stlouci pro máslo solení. V. Mti ty kůže skopový a hovězí jsme prodali židu Jakubovi co bylo v Ghustnici kozí sama sem je viděla, když sem dala chmel sklízeti, nebyl tenkráte doma, písař půjčil mi klíčů a jen se jedna nenašla ještě, V. Mti Vondráček ji musil dáti. Ovéák chustnickej taky si něco smyslil při počtu kozí majíc já poznamenáno, že jí umřel vůl ve Mlýnech u Kvasničky. K tý koži se nechtěl znáti, pravil, že ji Martinovi písař odvedl a že V. Mti pravil, že o ní ví, opět praví, že mu ji ukradli. V. Mti. m. p. sám více k starosti hledí zlodějstva