doma, ten nejstarší. To už všechno muselo bejt poděláno, to už přinda dom, ničím se ani nehnulo. Líčit se už nemá ty dně, na Velkej pátek teprv ne. Ve středu to byla poslední práea, krom když piglovat, ale opraný už muselo bejt. To už jen se cíchy oblíkaly. To bylo na dědinách všady, u nás doma a tam, co jsme dělávali, taky.

Na Štědrej večer byla polívka kašová s hřibama a potem krupica (= krupičná kaše) a koláče: dolečky lebo skládanečky s trnkama alebo s hruškama, dolečky ty bévaly s tfarohem, a potem byly suchý hrušky s trnkama (= švestkami) a krajánky (z jablek) a to se všechno dala dohromady a vařilo. Krupica ta bávala vždycky s medem. A ořechy a jabka.«

Vyptávala jsem se dále panímámy, neví-li něco o čarodějnicích a pod. Ale panímáma bála se velice takovýchto povídaček a tetu, která jí o tom vykládala, ani do stavení nechtěla. Vyprávěla mi takto: >Na Zelenej štvrtek ty pašije jak čtou, to se ty poklady otvírají. To že všady, hde ten poklad je, to že hoří takovým modrým plamínkem to. Ona (totiž ona teta) povídala, že když tak jaksik jde do té komory, tak že to vidí. To člověk, kterej to vidí, ten je ščastnej, hdyž dá na to pozor. Tož hdyby to člověk vykopával, tož je to teho, koho ta role A co je to? Sou to peníze, ale starý a musel by to měnit a tak by se mosel s tím ohlásit. Kerej člověk je zdravej, tak si vydělá, a hdo má, musí se opatrovat. <

Zařízení strojní a mletí v nejstarších mlýnech českých až do vynalezení hasačerta (později »pytlování<) bylo jednoduché : každé jednotlivé složení mlýnské skládalo se mimo kola vodního a paleéního, koše, 2 žernovů (běhouna a spodka) na vřetení s kladnicí, ale bez váčku, od kteréhož složení obilí nakrušák (šrot), otrubě e, krupici, kozičku a mouku dohromady rozemleté od kamene přímo do s u t k y (násypky) neb i měchu (pytle) zachycováno.

Vysévání meliva konáno ruční pomocí řičic (sít), poněvadž ani pytlovacího, ani žejbrovacího ústrojí ještě nebylo. K namáhavému a zdlouhavému tomuto výkonu, ke každému jednotlivému složení postavena byla dvě pacholata (mladí silní chasníci neb i také u č e n n í c i, odkudž jich jména), z nichž jeden ze šrotu krupici s moukou, druhý mouku z krupice vyséváním na žíněných sítech (drátěných sít neznali) odděloval. Pacholata — jinak i starší chasníci— bývala ještě v letech padesátých minulého století, pokud se pamatuji, ve velkých mlýnech na obchodní a řemeslnické mletí zařízených při mládkovi, ale již jen jako jeho pomocníci nasýpači a nosiči meliva zaměstnáváni. V menším mlýně