ústrojí mlýnského. V českých mlýnech, zvláště na větší zásypy mletí obchodního a řemeslnického (krupařů a pekařů) zařízených, byly sice krupice i kozičky novými krupiénými stroj i větrnými čištěny a tím čistější krupice i jasnější druhy mouky docíleny, a to: dortová běl, vyrážená, krupičná, šrotová (krachová) na krušinky (bandury) a žemlová (pro husy); ale dlouho, do nedávných dob ještě vzdoroval hasačert mezinárodním »cylindrům«, vysévajícím jen >auflo-sunky«, »dunsty, a u s c u k o v é, mun dmél ové asemlmélové* krupice a mouky, které na konec jej přece z českého mlýna vypudily. V Praze na př. na mlýnech Petržilkovýeh do r. 1878 české složení stávalo a poslední mohykán starého mlýna a českého pytlování nachází se v Karlině, v zadní mlýnici p. Jindř. Ronze pro drobné selské mletí a vyrábění trhaných krupek ponecháno.

Aby řádně umletá a čistá (neušpiněná třením hladkých kamenů) mouka vyrobena býti mohla, musely kameny zostřeny neb drsnými na mlecí ploše učiněny býti, což docíleno bylo tak řečeným křesáním kamenů. Byl-li křes kamenů mletím setřen, nazvány hl adkými; byly-li opět zkřesány, staly se o s t r ý m i. Za účelem tím musel stárek (první tovaryš), ve větším mlýně hořejší prášek společně s dolejším práškem neb i učněm nejprve mlýn odstrojiti, oba kameny sami neb s pomocí přivandrovalýeh krajánků zkře-s a t i, opět složiti, a obsuchou = osejpkou:=:omelky osy-p a t i. Postup výkonů těchto děl se následovně: Nejprve koš mlýnský po stál cích na stranu odstrčen, aby nepřekážel aneb byl-li na točně zavěšen, obrácen ke zdi; klín za varhan kem ve stálci nižším vsazený p 1 o c k e m (železnou palicí) vyražen, pružinka klapa c í

1 s tětivkou odstraněny z kamene, 1 u b zvednut a odložen, načež věneček moučnatý (Karlův věnec) opatrně rukama se svrchu osypky sebrán do násypky a na prášník k zásobě věnečkové k semletí na mouku chlebovou pro chasu uložen.

Osypka z otrubu pšeničných neb opyšků ječných pod věnečkem — nebyla-li mnoho zamoučněna — po křesání opět za lub nasypána.

Aby kypřiči, v díře běhouna záteskami sice pevně uklí-novanou, při zvedání kamene pohnuto nebylo, byla kleštěmi utažena. Kleště tyto skládaly se z kozlíku železného, dírkami opatřeného a skrze otvor dřevěného fazolíku prostrčeného, na jehož konci dva železné pohyblivé háky čili kleštiny objímaly proti sobě do úhlu ohnuté kypřiči. Kozlík ten zavěšen na fazolíku svorníčkem (hřebíkem) a

2 tupými mezi fazolík a temeno běhouna vraženými klíny utažen. Potom běhoun pomocí houslí polehčen t. j. nadzvednut, tak aby 2 dláta železná : pudní a napažovací — proti sobě mezi oba kameny na pokraj vstrčena býti mohla, načež opět houslemi složeno, tak že