str. 431
1. Vyšlo jesti poručení od pána země, že má míti ulehčení to selské plémě: roboty si zakoupiti, s vrchností se domluviti, pole, louky neb pastviska s nimi zhandlovati.
2. Na penězích chce na nás moc náš milostivý pán; že my to nedokážeme, to vi dobře sám; neb my grunty malé máme, sotva že tak vybejváme všecky naše povinnosti, co na sobě máme.
3. Za robotu chce za koňskou až dva tisíce,
mnohý z nás má tolik dluhů a ještě více.
Z čeho pak to zaplatíme, když my tak málo klidíme, leny se nám nic nedaří, jablíčka sníme.
4. Hrách, pšenice, taky ječmen se nám nedaří,
žito, oves, to pacholci pořád rozváží; na robotu daleko musíme, z domů všecko vyvozíme, hladu, zimy, všecky bídy při tom zkusíme.
5. Go pěší robotu mají sedláci se smějou, že oni si ji najednou zaplatit mohou:
dají 100 neb 200 stříbra, to jim neuškodí nikdá, my máme dát dva tisíce, jaká je to křivda!
6. Pan krajský ouřad-nad námi má rychtářem býti,
ale on do toho nechce zcela nic míti.
Teší nás jak nejlíp může, však nám as nic nepomůže; kdo peníze v kapse nemá, s tím je nejhůře.
7. My ubozí sedláčkové co budem dělati, my si musíme císaři žádost napsati,
aby on nás neopouštěl, kontribuce nám zupouštěl, jestli možná i roboty by nám zodpouštěl.
8. Napřed však budem prositi našeho milostpána,
neb on je přece jen vždycky naše mocná ochrana. Víme, že nás k sobě připustí, kdo vl, jestli nám nespustí, vždyt bude proto dost bohatý, i když nám je odpustí.
9. Naši páni oflcíři hodní páni jsou,
neboť oni na poddaných nepravého nic nechcou. Dluhy čekat to nesmějí, proto že oučty činějí a milostpanu hraběti je odvádějí.
10. Ten kdo by byl neslušný, jej potrestají,
neb oni nad námi taky to právo mají, neposlušné potrestati, jinším lidem příklad dáti, že se mají vždy poddaní vrchnosti báti.
11. Jestli jsem koho urazil v te'to písničce,
já prosím za odpuštění všecky velice, jak vrchnosti tak poddaný, neb jsem jen sprosté stvoření, neb v sprostnosti sedlák živ jest od narození.
|
|
|
