Muří noha..

Proti můře pomůže někdy prostředek, který je však velmi nebezpečný, neboť shodou okolností může býti touto pověrou poctivý a nevinný člověk u lidí v podezření, že jest můra. Doporučeným prostředkem jest štědrota. O staré Vavrečkové se říkalo, že chodí dusit. A chodila dusit. Kdysi slíbili jí u sousedů chleba s máslem, právě když jejich dítěti pila krev a stařena přišla hned po ránu. Rozhněvaný soused vytáhl ji přes domek a tak vyhodil za plot. Tak měli už od ní pokoj. (Fr. Krákorová.) Něco podobného dalo se ve Velešíně sedlářovi. Vždycky přišla můra, když žena vstala. Padlo to na něj jako sud, mačkalo a škrtilo ho to, že nemohl ani dýchati ani křičeti. A na sedlářku také chodila. Někdo jí poradil, aby jí něco slíbila. Tak jí řekl »Přiď si zejtra pro kus chleba,* a můra ji hned nechala. Jak se jen ráno udělalo, přišla si jedna žencká — můra — pro kus chleba. (Velešín.)

Jako stín protáhla se můra do bytu klíčovou dírkou; almužnou byla zapuzena. Ve dvoře Svachově pod Sv. Janem u Velešína chodila můra na malé dítko stroj mistrové. Dalo se to delší dobu, a dítko mělo prsíčka celá červená. Matka to povídala lidem, kteří jí poradili, jak si může pomoci od můry. Třetí noc, když matka můru zase zpozorovala, jak děťátko moří, řekla: >Přijte si zejtra a já vám dám almužnu.« Po těch slovech opustila můra hned dítko a jako stín protáhla se klíčovou dirkou. A richtik druhý den si přišla známá žena pro almužnu, které se jí v hojné míře dostalo. Tak matka pomohla svému miláčkovi od můry.

I v kočku, černou kočku se můra proměňuje. Jedenkráte vyprávěl nám učitel z Mladé Vožice, Janda, jak chodila můra na jednu truhlářku a zle ji mořila. Všemožně se snažili, aby můru chytili. Marně však. Jak přišla jedenáctá hodina (všichni usnuli, nebo aspoň silně dřímali), můra již mořila ubohou truhlářku. Když později přišel k mistrovi nový chasník — mistr míval tři — pokusil se i tento, že si počká na můru. »Pánbů' ví, že kdo ji chytí, dostane sto zlatých U pravil mistr chasníkovi. Ale první i druhý den v jedenáct hodin spal chasník jako ostatní, jakoby ho do vody hodil. Třetí den vzal si jenom proto kořalku, ač ji nepíval, aby neusnul a sedl si k oknu. V jedenáct hodin vidí za oknem černou kočku, která se chtěla mermomocí dostat dovnitř. Chasník vzbudil mistra. »Jakou máte kočku? — »Žádnou; někdo nám ji zabil.< —¦ »Zde za okny je nějaká kočka, za jiný nedá a jen a jen chce sem.« —• >Vem kladivo a zab ji!« Chasník vzal kladivo, hodil po kočce a okno rozbil a kočku zabil. Druhý den našli pod okny jednu domácí ženu zabitou. Byla to můra, kerá chodila na truhlářku.