v ctnostech cvičení rytířských, i též učení literním mohou dosáhnout neb na vojnu slušně vyhnout, tak že jim ani ta panna nemůže sloužit, Fortuna. Odtad krev jich od kořene plení se i s rodem hyne, že samé babí přísloví dochází cti, chvály slovy : »Ach, můj věčný, milý Bože, číiji dáleji, vždycky hůře.«

Sprosták. Ale což pravdu tajit mám, tak ji povím, jako ji znám. Kdyby svých předkův nynější potomci žádostivější byli štěstí a té slávy, jako jich se stkvěly hlavy dychtivější, to co oni (rok po roku i den po dni) dosáhli by. Než, že klejchu vystoupili, v srdce pejchu vzali. A jako v střídmosti, tak i v jich upřímné svornosti jeden k druhému, jak v jídlíeh nebyli živi, v nápojích, co nižší na vyšším viděl, aby to měl, na to hleděl: od zlata, stříbra, od koní, od šatstva, oděvu, zbraní. Nevydávali se v hraní, přeskvostná banketování, v hádky slovy i v různice, v zapověděna pranice, potom v soudy i v stavení; tím se přivedli v zkažení, že s nic být nemůž' poddaní, jsouce marnostem oddání, Boha doma ani v chrámu Páně nectí, jeho domu, zavrhují přikázání, slova Božího kázání, vykvitovali pobožnost, ctnost i všelikou nábožnost. Slouží tělu a marnosti, žádostem těla, chlípnosti. Pravdu mluvím, nic netajím, jak oni Bohu, tak Bůh jim.

Malomluv. Bůh sám všecky soudí věci, ty máš mnoho marné řeči. Jestli ve všem budou sprostí, jak jsi ty sprosták, tak cti kdy dojdou? Musí popíti, jinému se rovnat chtíti, to jejich žádá zmužilost, krev urozená, statečnost. K tomu jsou též narozeni, že mají bejti váženi. Hovado má poslouchati sedláka, když jde vorati, sedlák pána; robotami má mu pomáhat, daněmi, jestliže pak setba rolní, užitkové chybí polní, tím pán i též sedlák schoudne; tím že vinen pán, nehodně mluvíš, nýbrž moc byla boží, i jich pomoc v moci jeho. Protož já vím, raděj mluvím o nich a dím, že od Boha všeliká moc, i já od nich mívám pomoc. Nech ty takového soudu, vejdeš v šatlavní boudu ! Mnozí než jsi ty, moudřejší, učenější, rozšafnější, v to se nechtějí vydati ani komu za klam dáti, jak ty se do všeho mícháš, bojím se, že ty vypícháš někdy strach pro řeči kažen, bys nebyl bit jako blázen.

Stav městský. By měl jazyk Gicerona, Ulissis neb Demo-sthena, nelze žádnému vyslovit, vypsat anebo vymluvit soužení měst i měšťanův, jejich nedostatkův, činův, povarní tax ordinární, při něm extra-ordinární, z pálenýho, též i z vína, kde onera mnohá jiná, soldatesky vychování, forponův v marši dávání, ordinární kontribuci z gruntův, jinou repartici z hlav i krajských verbování, soldátův doplňování, jich šacení, jich chování, zas v kvartířích vartování, náklad na domů stavení a pří-bytkův opravení, manželův, sebe, manželek, sedmi desatero dítek obživení. V čas drahoty a k přiodění nahoty, maje grant pod pět, pod deset strýčkův, dvacet i též třicet, co spomůž, když nemá svého dobytka dostatečného, luk, píce roku každého, nemůže užívat všeho? K tomu, když se neurodí anebo trefí příhody zlý, o náklad, o užitek přijde, práce všechna v zmatek. Jak který může postačit, samou prací rukou stačit, ponůcky, varty zastávat, do cechův platy vystávat? Čas ujímá desátnictví, v ob-