chodu čtvrtní hejtmanství, jestli proti právu hřeší, čím jest skutek který těžší, rychtář městský již jej tresce; půjde-li do rady lehce, ta nepromine žádnému, bohatému ni chudému. Pakliže jest co těžšího a pokuty hodnějšího, vězení i pomsta skutků hrdelní, fiskální statku. Nejmenšího poklesnutí, proti pořádku pohnutí, mladší, též i mistři starší, cechmistři jsouce nejhorší, všichni tresčí, pokutují, vem kde vem, tě nelitují, tak snižují, že věc není, aby bylo spomožení. Co pak, kdy dokročí nemoc, v tolika bídách, kde pomoc, odkud ? Kde má na funus vzít, nesil zrna, jak může žít? Soused nemá ani přítel, co by prodal, není pytel, by šel žebrat, druhý toho potřebuje, co ty, všeho. Pomoh' by, sám co by knězi dal od křtu? Manželka leží, prodá podušku pod hlavou, na lavicí položí svou, děti hladem, zimou brečí, v jedné písni všichni křičí, jedna bída druhou honí, co by tiřila na koni. Jestliže kdo co uvěřil, v potřebě a nouzi svěřil, na čas neplatíš určitý, bude tě právům učiti: postup grunt, který jsi zapsal, neb trať čest, jako jsi napsal. Jinší věřitelé zvědí, z domu tě vytáhnout hledí, učiní to bez lítosti, bez ohledu tvé žalosti, bys měl hned žebrati jíti, nebudou nic litovati ! Když pak vedle repar-ticí neodvedeš kontribuci, císařská věc vše předchází, exekucí hned dochází, ta ti z domu nepůjde ven, prodej, co máš, jdi a dej jen, jinak arrest následovat bude, outrat, škod přidávat.

Sprostá k. Co jak sobě natahují, něco poněkud trestují. Však kdyby jídla v mírnosti, pití též měli v střídmosti, oděvův nechali panských, šňoření, šperků zemanských, zůstali při městském kroji, možnější chudších v pokoji zanechali, víc než sluší netáhli z kůže přes uši jejich práva; ve všem mírnost, z té spravedlnosti rovnost udělovali každému, jako činí sobě v domu, jedni druhých nevadili, časem k soudům neradili, byl všechněch důchod obecný, láska, svornost a život ctný, vespolek se milovali, pracovat nelitovali, vyšší se nepotřásali a mdlejším nevytřásali, z posledního jich prostředku, nuzného práce vejdělku jedno to zachovávali a nanejvýš milovali: Co nechceš, by ti kdo činil, sám druhému neučinil, z svornosti věci nejmenší přichází, rostou v největší, jistě že by v jiném štěstí byli a ušli neštěstí.

M a 1 o m 1 u v. Žádnej ti dobře nemluví, každej dochází pomluvy u tebe, ježto všemu tak, co ty obrátíš naopak. Každej vnitřně sám zná sebe; kromě Boha nic jest tobě povědomo, neb stav městský nade všecky jiný světský nejvíc musí v pravdě snášet, nejvíc práv a statut zkoušet, odtad nad jinší jak bázeň, tak má také větší kázeň. Čím za vícejíc inspekci, při tom ménějíc protekci, tím víc choudne a zachází, do největších bíd přichází. Odkad vidím smilování, jest hoden politování, vzlášť že z něho příkladného přichází života ctného k nejvyšším v světě učením přicházejí tím cvičením, co zlato skrz vejheň v ohni naučí pruhování oni. K všemu jsou nejspůsobnější, vyšším nejponíženější, a tak v tý jejich chudobě živí je Bůh v každé době, že předce mají dostatek pro ctnej život, z Boha statek . . .

Sprosťák. Nechci hloubat, čeho neznám, nechť jest, jak chce; však něco znám, co slyším, vidím, kdo mluví, má-li pak to, co promluví ?