Oni samý pomlouvání rozsuzují, utrhání, v obojích právích doktoři, císařův, králův lékaři. Ghybím-li co, nechť si toho soukupa drží, pravím ho, že -jest chudý, polonahý, otrhaný, bolonohý, sirotek a při něm vdova, mluvili jsou v tato slova. Pravda jest, svatá Spravedlnost, pravá samého Boha ctnost, že jest slepá, nic nevidí, osob v soudu nenávidí, v ruce má meč, %o nectného v světě,, nespravedlivého, to odtíná a na váhu dává všech věcí povahu, co čí jest, to se mu dalo, druhému nic se nebralo, druhému by ublížení nestalo se v obživení, v poctivosti každý kráčel, nechť by na to, co chce, vrčel, tak kdo nechce sám čeho mít, nechtěl to druhému činit. Dobře učí, vykládají, však s tím se nesrovnávají. Mnozí velký dary berou, div se o Akty nepoperou, je na léta prodlužují, tak principála sužují dilacími a odklady, ze sta jich jeden bez vady, že dřív, než dočkají konce, mají průvod skrze zvonce ; tolik práv pacientovi vykládají klientovi: nejprve že práva městská, po nich přej zřízení zemská, jestli v čem prví chybují, druhý že je napravují, třetí přichází novellae (Bože, osroboď kabellae), po těch všeobecná práva, ač jsou žravá, že jsou zdráva, z nich novelli novellarum, avšak nejsou olivarum, citují a vykládají, leč ty jim dáš, nic nedají, domluví, až z posledního statku svého, sirotčího i vdovského pomohou ti, tou lahodností pohnouti, že pro rod, hanbu, lehkost, pro začátek, v akci prudkost musí soud dovést a dohnat, by měl kozy zejtra pást, tak že se stalo sirotku i vdově v soudech jich vskutku; a proto rozumem zdravým toto od sebe sám pravím. David praví, že spravedlnost z nebe hledí, tam má mocnost, v světě že jde skrze trouby, jen penězi brousí huby, proti sobě tím prostředkem činí nepřátele předkem, potom zadkem, když nic není, uvádí je do smíření tu, když jsou vychrtlý co vlk, není, leč by je s kůže svlík.

M a 1 o m 1 u v. Ve všem chybuješ, sprostáku, nezasluhuješ šestáku. To nejsou pani doktoři, než ti, kteří se tak koří, říkávají kabullae, ty táhnou měšce, tabulae. Onino v právích učení, rad vydávání zkušení, učí, jak tito práva znát mají, a ne jich rozum zmát. Že pak ti dobře neslyší a mají oslové uši, snadno mají v hlavě závrať a činí semo tam ouvrat, jen by bylo znát, že vaří, nehasí, nechť jak chce hoří, chtěli by i hasit časem, však neumí tím svým klasem, jazykem dobrý užitek přinášet by neměl zmatek, buďto jej jídlem přeloží, anebo vínem přemaží, nemají biče, pravidlo, práva, časem až hned v hrdlo tlampají, tlachají a lhou, mají hubu svou oplzlou, Boha nevidí spravedlnost, ani tudy mají vážnost. Na ty vdova a sirotek pláče, že ztratili statek, onino jsou bez ouhony, cti, vážnosti, chvály hodni, Boha přátelé, císařův, oči, srdce, sloupy králův, vdov a sirotkův otcové, chudých a nuzných vůdcové. Sprostáku, milovník sprosté buď pravdy, ta skrz ně roste.

Sprostá k. Co pak dím o těch doktořích, životů lidských lékařích, ti z konfessí nemocného soudí, nedostatečného, v zdraví být sami nevidí, ani on sám, co vnitř vidí, co chybuje, co mu schází a kam mocnost nedochází, v čem by pan žaludek vadu měl, nedostatek, závadu, z pulsu a horkosti soudí mdlý a nestatečný oudy, počistění nařizují, klistery applicirují, něco smaží, váží, paří, v malé chvíli štíry škvaří, obkládají,