zase chladí, divný sádla, i též hadí dávají, spiritus divný, calcis, ocele i vinný, zofty, letkvaře, dryáky, prášky, pilule, tabáky, žíla těla otvírají, zase život zavírají, opět průchod skrz stolice ženou, až zblednou líce, aa to zase posilněni třebas i skrz volej lněný přidajíc drahý přísady, tu troštují dle své rady, by jen pacient užíval, s chutí lékařství užíval napomínají a žádají, naposled co chce, to dají, když již kudy kam nevědí, tepřiv že příčiny vědí, že jest uřknut, že jsou čáry, že jest se nachytil páry, neb se nezdržel od toho, nezapovídal kterého jídla, trunku a chození, že jest přišel k nastuzení, však že se ještě pomůže aby jen nevyšel z kůže, měl se v teple pod tím předce, Krista se nespouštěl vňdce, jeho vždycky měl v paměti, manželku, též milé děti, a učinil pořízení, zpovídal se, pomazání přijal. Když se s Bohem smíří, že pan doktor tomu věří, když ujdou pryč ty starosti, nebude v srdci žalosti, jenom ta jediná pamět a k zdraví nabytí podnět, veselá chť k užívání, že jeho kurýrování k předešlému mu pomůže zdraví, on povstane z lůze. Mezi tím chyby troští pan doktor, doslejchá pošty, pacient již usnul v Pánu, on tím obmejvá svou vinu. Proti smrti není líku, by člověk sněd apa-tyku. Jistá každému hodina, od Bjha ustanovena, lidským spůsobem napravit nemůž' se změnit, obnovit. Když musí sami umírat, jak mohou jiným spomáhat, něco zamazat, přilepit, když se podaří odlepit a když sám Pán Bůh pozdraví, skrz ně jsou mnozí zdrávi. Sedlák díl živ nežli jest pán, nežli doktor i nežli man, při chlebě, při vodě, práci co lev sem tam^ se obrací a neužívá lékaře, feldčara, apatykáře. Doctori jen rozkoš plodí, připlavené zboží z lodí, nehojí, kde není zboží, dí: pomoc ho zhojí boží! Tak jen hojí samý měšce, věřit jim, co chytrej lišce.

M a 1 o m 1 u v. Pro potřebu cti lékaře, važ sobě apatykáře, žádná bylina stvořená není na světě darebna, Bůh jim jest dal to umění, které v světě jest zkušený. Jestliže kdy se přitrefí smrt nemocnému, se trefí, můž bejt, to jich vinou není, časem zlé zmáhá umění. Věří jim nejučenější, v celým světě nejmocnější, věř ty jejich pomoci, že si spomůžeš v nemoci, neb jsou lidé smrtedlní, nemohou bejt nesmrtedlní.

Sprosták de philosophis. Nesmím se opovážiti o philo-sophích mluviti, ti v tom samým práci mají, že celý čas se hádají, jedné přirozené věci mnoho let jsouce jiné v péči nemohou deflnirovat, nad ni se společně srovnat. Co jest indistans actio, jaká z čeho jest factio, nejmilejší sympathiae, ošklivý antipathiae, z čeho svět, na čem zavěšen, proč jeden strom jest povýšen, druhý při něm ponížený, jsoucí v jednom položení, akvivokacími svými trápí se, na sta s jinými, proto však velkých milostech jsou mocnářům i v milostech, na konec nic nepřivadí, af se sto let vesměs vadí, jestliže jiná umění neví, jsou chudí, ničemní, darmochlebi. ouskokami živi jsou jako ptákami.

M a 1 o m 1 u v. Že jejich neznáš subtilnost, pro tvou utrhačnou sprostnost, nehaň, skrz jejich učenost, subtilnost a ostrovtipnost osvědčují se mozkové, otvírají se smyslové, klíč jsou ke všemu učení, světu daného umění, ať tě z mozku oslového neshodí osla rovného. Raděj to za obyčej měj, čeho neznáš, tomu se směj, smíchem sobě neublížíš, ani