druhého zohyzdíš, leč, že z přílišného smíchu řeknou, že jsi z bláznův strychu.

Řezníci. Hodnou památku předkové učinili, pradědové přirozenou zmužilostí, chvály hodnou statečností, že jsou vysekali brány vítěznému králi sami. Nyní, co mají odměny pro samé v všech věcech změny . . ., že z krámův vejsady místa, konečně věř, že jest věc jistá, z, řemesla kontribuci, na to z kusů k pokladnici mimo z gruntův, kop-šteir k tomu, dávati musíme v domu, dítek s manželkou osmero, jiný jich má desatero, gruntův mizernou chmelničku, dědinku aneb štěpničku. Pro špatné někdy telátko, skopíka, svinku, kozlátko, dvě íři míle sem tam sběha co ňáká vlčice chtivá ; pakli nějaký kus větší chce koupiti, k štichu tlustší, pět, šest mil běžeti musí, aby měl pustiti duši. Jestli jest kus vykrmený, vepř dobrý, v sádle jadrný, ten koštuje více peněz, ty práce nelituj, nejez, žízeň trp, hlad tři čtyři dni, když jest kousek ňáký hodný, nelituj mejta, litkup dát, abys měl na tom prodělat, jinak tě překoupí jiný, krčmář, honák, žid podvodný. Doma se ti na groš sadí, v čem nejsnázejic podsadí, když loj chybí, při tom práce, tu naříká na svý rádce, neb nic zisku neb málo máš, kde, kam ho nejprve podáš, děti nahý, chleba není, každej chce mít odtud daní, příbytek na upadnutí, nemáš kde kam hlavou hnouti, aby jedna druhou starost, jedna z druhý neměla zrost. Čeládce přijde placení, čas od tebe s ní srocení, odkad máš vzít, když prodělek jest? Dříve projíš vejdělek, tu v dluzích pod krk vězíš, musíš naposled ležeti, nesmíš hlavy vystrčiti, budou za tebou křičeti, jak přespolní, tak domácí, každý jazykem jen omáčí v jíše nectného hanění pro víry, cti nezdržení. Pod tím čest v tom není vinna, nežli nešťastná hodina, že se koupě nepodaří, častěji kus v rukou zmaří, nebo že se pozaložíš, potom však nemůžeš, ležíš. To když vidí věřitelé, trvají stálý nepřátelé, máš-li co, na to směle jdou, ani od práva odejdou, až tě o grunt i dobytek připraví. Potom máš svátek. U vězení ještě sedíš, že pro nouzi sotva hledíš, nelituje tě žádný, křesťanské lásky jsou prázdni. Z toho nemoc, smrt přichází, pověst malé cti dochází. Dobře tehdy jest pravila baba, když dálej letěla: >Ach můj milý věčný Bože, čím dáleji, vždycky hůře.«

Sprostá k. Jak mluví, kdyby tak bylo, komu že by se zalíbilo to řemeslo, mimo práci neměli by ti jonáci, byli by zrcadlo nouze, na stokrát jich škoda bouze. Avšak po šenkovních domích při hodech, sňatkách svatebních ... vystrojeni jako lvové jsou, zmužilí pacholkové, ve vsi v hospodě za tejden, v zimě ležeti u kamen bude, při muzice tanec konat s šenkýřkou o věnec, sám karty v kapse nositi, penězi co by chtěl síti plnou hrstí vyhazuje, do stvoření uvozuje, za jídlo, za pivo platí, jestliže se mu co hatí ve hře, hromy, sekyrami hází a šavlicí šrámy po-stole, bidle, po lavicí (chraň Pán Bůh oken) palicí, nádoby roztříská kusy, nechce hrachu nežli husy. Když se ho přidrží lháři, kostkáři aneb kar-táři pochlebují, sám řád platí, nepřestane čertův bráti ku pomoci, avšak jemu nenapomáhají k tomu, aby vyhrál, nýbrž více ponoukají jeho srdce k hněvu, láni, k fiplování, potom jiných naříkání, z čehož důtky pojdou,