rvanice, zlý šarvátky a pranice. Rychtář, co mu hra nevzala, aneb šenkýřka dodala, v pokutě dobere sobě; tak jest, hrdino, po tobě, že potom ty tvý příčiny vymejšlíš pro tyto činy, Bohu neštěstí přičítáš, když nejprv penze vyčítáš na vejstupky tvý nehodný, lže plný, lstivý, podvodný. Kdyby tak bylo, jak mluvit umíš, nemoh' by kdo co mít, než, když Bůh dřív vzýván není a hospodář ve všem lení, více karet hledí, marnosti, nežli práce, pobožnosti, tomu Bůh nepožehnává, štěstí s ním semo tam hrává, že v nouzi živ, v těle křadne pro své skutky nepořádné.

M a 1 o m 1 u v. Sprostáku, drápeš hluboce. Dej pozor na jazyk, líce, abys sobě neuhonil, čeho jsi nikdá nemínil. Vůl, osel má oddechnutí od práce, odpočinutí, člověk toho vždy zaslouží, jenž ze mzdy poctivě slouží, by sobě odpočinul drobet, a skokem si napravil hřbet, vyrazil se též i z trampot, zapomněl na práci, na pot, jinak hovadu by roven byl, v stálé práci podoben, z horka dost málo ať pije, dvakrát, třikrát se napije. Chlap mladý, trunku nezvyklý, vzlášť když by nezatříkli, snadno rouš, pravda, dostane, ale snáze již přestane pít. Když se dá na veselost, a k tomu ho přivede zlost — čeští práce, že se zdrží a přátelé jej pozdrží. Poctivých rodičův dítě, když nejlépej' v věku květe, rozveselí se pro mladost, nemaje v roce radost, tím všeho nepromrhá, ani dnem čtvrt léta zmrhá, jedním handlem vynahradí ty vady, sprostáku rady nechtivý, jinak by každému, to řemesla poctivému odradil; avšak chutný kousek rád máš, až utíráš fousek ; já věřím jejich starostem, práčem i poctivým ctnostem, není v světě obchod žádný, aby byl lsti, škody prázdný.

Sladovníci. Mimo všechnu kontribuci, jakž vychází reparlicí, dvojnásobný tax nás zmáhá, khopštejr k tomu dopomáhá. Ječmen drahý, není laciný, avšak piva tak jsou vzáctný, že bez rozdílu drahoty a někdy před tím lačnoty v jedné ceně dát musíme, tím se co pivem, dusíme, čeládce velký plat dáti a je tížej' stravovati přichází, i mnoho stojí chmel, smůla, dříví s nástroji, sudy, pánev, kádě, stoky, hmožď, humno, sejpky, vodtoky, kterých potřebujem k tomu, jiné případnosti v domu. Když se várka hospodáři z incidentu nepodaří, z udělání neb náhodou, i časem kvetoucí vodou v letě skejsne, neb sud pukne, džber, káď neb stok se rozpukne, žádný škody nenahradí, vysmějí se, k tomu rádi. Skrz to hyneme v živnosti, do chudoby jdem z možnosti, že kdo byl boháč z počátku, při konci žebrák jest v skutku. Když není živnosti jiný, jedna nouze druhou honí.

Sprostá k. Zdaž to od sebe sladovník mluví anebo nákladník, nevím, to znám, sedlští sládci chodí tlustí, sotva že jim břicho stačí, nesou je na šlehách . . . břicho si na ručník váží, jaliguty z pěti loket, kabát z šesti, ještě pupek, sotva že límec dostačí, z čeho jim důchod se vláčí. Kdyby neměli vejdělku, šrůtky, s těškem by v obojku měly třicet loket krajku, s evinkí nejtenší zástěrku, jejich ženy jako laňky tak často nejedly manky, ze synův by bakaláři nebyli, ani faráři. Ale vej-dělek to činí, že nejsou tak, jak clíti, míní. Považ jejich při všech živnost, jaký skot kůrní a mocnost, dobytek nejtlustší mají, hladce to všechno chovají, na něj ten nejlepší odbyt, mimo, co sami mohou zbýt. Co dím