mají, a z čeho se rozmáhají v domíeh, polích a v štěpnicích, lukách, vinicích, chmelnicích, stříbrné knoflíky nosí, ač se, přej, tím nehonosí, vzácné, drahé šaty dvoje, sváteční manželka troje, dcery, syni co panátka aby byli, zemanátka. Čistotné vše, z cínu jedí, buď na večer neb z po-bídy, k stolu liořčák, pinta vína, mezi jídlem i zvěřina musí být, též i konfekci, po stole strašáka ... procházka i invitací hostí aneb jich salu-tací, kupují vinice, hrady, louky, dědiny, zahrady. I do předních povinností přichází jako z hodnosti, předchází mnohý způsobný, učený, k tomu osobný. S velkýma pány oiázky, handle mají i procházky, pozvání od officírův, pozdravení kavalírův. Kdyby byli, jak se praví, tak na svůj měšec nezdraví, nikdá by té cti nedošli, ku které předkami přišli, museli by jinde sedat a svůj obchod pilnej hledat než v pangetích a trachtacích, ve hrách, muzikách a tancích. Ale jak jim to žehnají chudí, sami se v tom znají, nechť to vymlouvají, jak chtí, po penězích chudých dychtí. Někdy poznají potomci, když volat Otče náš, jenž jsi budou, v nebesích, vezdejší dej nám chléb otcův někdejší, ale by pozdě nebylo, že již vše rozdáno bylo skrze otcův nadělání, jejich božské požehnání, votruby a zadní mouka nepřidávala jim půtka, nýbrž jako pražští koše, jejich pomstí ušlá duše.

M a 1 o m 1 u v. Jistě nemíval žemličku, ani po ránu spletačku ansb od nich šunky žádné, že tak ctíš nepořádné . . . Kdyby jiný obchodové riebyli při tom, handlové, po otcích statkův nabytí, manželek vzáctně vybití, též i po přátelích zdědění, opatrnost každodenní rozmáhá a z mála mnoho působí, činí hojného hospodáře, hospodyni každého dne i hodiny, když se spravují chmelnice, pole, luka i štěpnice. Při tom Bůh se má v paměti, dobří skutkové z paměti nevychází, tu z šizuňku, podvodných handlův, fedruňku nepřichází vůle ženy ani muže požehnání, než sám Bůh v domu i v poli rozmnožuje jejich roli. Čeho, sprostáku, sám nevíš, hleď, af co blázen nemluvíš !

Mlynáři. Jiní všichni řemeslníci nejsou nám rovni, bídníci, co my zakoušet musíme přes celý rok, vzláště v zimě, buď před, v půl neb po půl noci, uši mít bedlivý, oči, vzít hlavatku na hranici, kola brániti v lednici, by táhly, nezamrzly, neskřípaly, nevrzaly. Málo spíme, ve dne, v noci bdít musíme, k té pomoci, by lidé chléb míti mohli i my též sobě spomohli. Z jara, když kry přicházejí a již ledy ucházejí, co koně musíme jíti, nechat jídla, spaní, pití, bráníme jez, hrance i mlejn, co je v něm kde jen, se vším ven. Jestli kde co zapomenem, s tím farkasíruje voda ven, sotva jsme s životem jisti, majíc mlejn prázdný a čistý. Kde jaká potřeba bude, skrz povodeň všeho zbude, mnohdykrát noéně nábytek vezme voda, i dobytek, ano i mnohé nedbalce nerozšafný, stopí lehce. Polom má spravovat škody na mnoho peněz té vody, by ti kola rumplo-valy, třeskot, hřmot, praskot dělaly, nekřičí více, poberem, jak říkávají, výběrem, mně taky sotvaže volá, povězte, ať nejdu z holá. Tehdáž jsou mlynářům svátky, zahálka suchý co pátky, v létě, jsou-li velký sucha, v mlejně nezacpávej ucha, a když přijdou přívalové, častí a hustí dešťové, činí hůř než z jara bývá, z nich škodu mlejn, mlynář mívá. K tomu,