co stojí čeládka, vozy, potřebný hovádka, ordinární kontribuci, eo dáváme pokladnici, co strava, oděv, co čeleď, na děti, manželku ty hleď, odkad máš vzít, ve dne v noci pracuj, až bude potočí zalívat, jak chceš, si stejskej, plač, naříkej aneb vejskej, každý jen lituje sebe, svého a nehledí tebe. Jestliže jaký vojáci, páni, folíři, jonáei, ti jsou první na kvartýru, nic na duši, nic na víru nedají, leč kolik kol máš, tolik tolarů pojímáš, z měšce a čerstvě je kladeš, jeho do světnice vedeš, jíst, pít dáš, kachny, slepice, koni obrok, dobré píce, bude s. tebou počet dělat, všechny čerty z pekla volat, k tomu kordem, karabinou přes záda, hlavu jedinou tak mlynáře lehtá sladoe, že duši pouštívá lehce. K tomu khop-štejr když přichází, která bída nedochází, bychom co chodci nebyli, že jsme nouzi hladem bili, však na nás povolávají, a to za heslo mívají: vemte mně, taky že bérem, a my rady jen zemelem, vejčitkův a hany dosti máme na místě radosti, že sotva kus chleba máme, když nemelem, co vlk v jámě.

Sprostá k. Škoda, že jsou to mlynáři a nejsou raděj malíři, ti svý škody a svý práce, svý nedostatky tak lehce netáhnou na lokte krátce, než přes sáhy na provazce. Kdyby tolik nouze měli, jak jsou vysloviti směli, steskem by tak vepře tlustý mívali, mandele hustý, tolik prasat, husí, líček, kuřat, kapounů, slepiček, krav, telat, volův, spřežení koňův, omasti k smažení šišek, hnětanek, koláčův, vaječníkův a mazan-cův, ani by mlynářka pyčná, tlustá, červená a ličná byla v šatech pre-movaných, v strejcích, bílých a červených punčochách a mlynář v čubě chodil, kousal tabák v hubě, než z města jezdil na koni a v korbě zmejkal, mlynářka paní. Než že poberem přísloví, svědčí dobře jejich slovy, skrz to mohou kontribuci za jiný dát, exekuci, neb jen, co za oblukem jest, tím mohou zastat všechnu čest. Co pak jest prachu po mlejně, sebe chovat mohou hojně, jim nedělá se křivda víc, jako když volají: víc, víc! Povězte, však my poberem, nejčerstvěji melem, bérem tolo poslední slovíčko na jméno jejich kolečko.

M a 1 o m 1 u v. Medle koho ty miluješ, a koho jednou polituješ, každému vyčítáš chyby, sám musíš bejt bezpochyby svatej, ježto áe to vidí, na to jeden každý hledí, že není brzo řemeslo, které by škod více neslo jako to. Kdyby nebrali do mlejna, co by pak mleli? Ze se prášit musí v mlejně i oblúk osypat hojně, bez toho mlejn nemůže být; proto-li má tvá huba jít jako mlejn a je pomlouvat, špinavě jim utrhovat? Voda to všechno působí a hospodářské osoby, že nasadí husy, líčky, indiány a slepičky, a mlynářka není svině, za to jiné má plemenné. To jest čerstvost, v tom jest zběhlost, hospodářská, dobrá chytrost. Kdyby pěkně nechodili, svině by z kaliště byli, maje vodu jí užívat neuměli by požívat, k čemu se kolivěc hodí, když jest jen dostatek vody. Kdyby nešatili sebe a jen poslouchali tebe, dostali by ten nehezký titul, že nehospodářský život vedou. Já je chválím, ani proti nim co válím nepřátelství, neb v čas nouze jsou vzáctný jako husi klas. Jistě nevíš, co selátka mohou, mlynářský selátka . . .